Tag Archives: Třebíč

Cesta z města a do města

Posted by Jiří Sedláček on 29.5.2011 1 comments

image

Stalo se, že jsem se přesunul do Prahy a stal se že mě pracující člověk na plný úvazek. Tak jsem někdy nucen pro přesun mezi různými městy použít autobusy různých dopravců. Brno-Praha je jistota, jedu žlutým busem společnosti Student Agency, jeho výhodou je hlavně možnost objednání jízdenek pres net a také jejich platba kartou.
Stane se však někdy i to, že jedu autobusem i ve směru z Prahy do Třebíče či naopak. Údajně existují i slušný autobusy, který jezdí po téhle lince. Já to teda ještě nezažil, většinou jezdím v pátek v osm hodin večer a to na nás byl nasazen autobus společnosti TREDOS a to bylo hrozný. Autobus měl vymletou převodovku, foukalo že všech stran a kdyby víc zapršelo, tak by do toho stroje snad i nateklo. Nemluvě o naprosto vyjetých tlumičích.
V obrázku je však vidět, že nějaký novinky nastávají i v busech této společnosti.

Vyřízení cestovního pasu

Posted by Jiří Sedláček on 4.10.2010 5 comments

Po několika letech bez pasu a jeho soustavného odmítání (jsem přece zastáncem a občanem jednoho velkého evropského státu) jsem se rozhodl, že do Ameriky nebo třeba Maroka mě na občanku nepustí. Navíc jsem při brouzdání po stránkách města Třebíče narazil na to, že se na tyto události (vyřízení občanky, pasu, řidičáků) dá předem objednat a tak jsem se před několika měsíci objednal – bohužel jsem nakonec nemohl dorazit, ale tak – co už, pas jsem nepotřeboval a tak jsem to neřešil.

Ale teď v říjnu jsem si řekl, že by bylo fajn pas mít, přišel jsem v pátek kolem 11 hodiny na úřad v Třebíči, zeptal se co je potřeba na informacích a byl jsem odeslán na pasové oddělení a tam že se prý doptám. Doptal jsem se, prý jestli mám pas, ptali se. Nemám, ale mám prošlý – v pořádku vrátíte, až si vyzvednete nový. Zeptali se mě, jestli mám občanku – tu jsem měl a tak jsem mohl za paní do uzavřené kabinky a rovnou si v ten pátek bez jakéhokoliv čekání pas nechat udělat.

V kabince mě čekalo předání občanky velmi ochotné paní, ta si opsala dané údaje do elektronického formuláře a přišla ta legrace. Vyfotit mě, nebyl jsem sic oholen, ale to nevadí. Prý se stejně vždy na cestách neholíte, pane. :)

Dalším problémem při focení byly brýle s antireflexní úpravou, dělaly mi příliš tmavé oči a tak jsem je musel sundat, problémem bylo i to, že mám příliš úzké brýle a nebyly tak vidět oči celé. Bylo mi také poraděno, ať si brýle při kontrole přinejhorším sundám, aby mě poznali. Vyfocení proběhlo asi na třetí nebo čtvrtý pokus – je nutné sedět rovně a koukat se přímo do objektivu obráceně posazeného kompaktu řady A od Canonu. Také je nutné mít hlavu v prakticky perfektní pozici – je nutný pohled přímo do objektivu, nikoliv z profilu. Fotku mi paní na monitoru ukázala a nechala si ji schválit – taky fajn!

Pak přišlo snímání otisků prstů, na to jsem se velmi těšil. Ale škoda, inkoust nebyl. Na monitoru probíhal perfektní návod kdy a co kam položit. Snímaly se ukazováčky obou rukou a to pokaždé třikrát, pak proběhla ještě verifikace obou otisků. Byl jsem pochválen, že mám prsty jak z učebnice.

Pak už jen zbývalo se přes papír podepsat na formulář s osobními údaji a na tablet a mohl jsem jít. Dostal jsem pak papírek, se kterým mám zaplatit vyřízení pasu a mám sledovat na internetu, kdy bude můj pas vyřízen. Mám čekat tak 14 dní až tři týdny. Potěšila mě ochota pracovnic úřadu a snadnost vyřízení dokladu.

Kohoutkovou? Stačí říct!

Posted by Jiří Sedláček on 27.1.2010 2 comments

Znáte to sami, jdete se někam najíst, dát si něco dobrého a třeba máte i náladu dát obsluze vysoké dýško a chvíli posedět. Třeba já rád chodím do brněnské restaurace Española, když tam jdu, tak mám náladu tam i utratit nějakou tu korunu a vždycky si k tomu i dáme rádi víno. A k vínu se často hodí i voda, ideálně neperlivá – nebo z kohoutku.

Už dokonce i Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR usoudilo, že zapojení restaurací do projektu Kohoutkovou? Stačí říct! je fajn a a pomůže to jak tomuto sdružení, tak restauracím a hlavně to potěší samotné návštěvníky restaurací.  V článku Pane vrchní, prosím kohoutkovou sdružení uvádí, že podle hygienických testů je voda stáčená z kohoutku často čistší a hlavně zdravější než voda balená, která musí projít stáčením, balením a hlavně konzervováním. Uvádí se, že balené vody obsahují nadmíru dusitanů i dalších látek, vody stáčené (kohoutkové) v zmíněném testu prošly všechny bez problémů.

Ve výše zmíněném článku se také operuje s číslem 102, tolik má být po Praze rozeseto restaurací, které nabízejí k pití stáčenou vodu, mezi jinými jsou to i hotely InterContinental nebo Jalta.  Podle webu Kohoutkova.cz existují i další restaurace mimo Prahu, pro mě je zajímavá oblast Moravy, kde toto sdružení operuje v několika restauracích převážně ve Zlíně či Olomouci.  V Brně zatím není žádná taková restaurace, která by byla zařazena a zařaditelná do seznamu kohoutkových restaurací.

Nicméně, určitě tento seznam neví o všech restauracích, které dobrovolně a na své vlastní triko začaly nabízet stáčenou vodu v karafách ke každému jídlu. V Třebíči vím o jedné restauraci, která s touto nabídkou přišla jako první a už tomu bude nějaký čas. Tou restaurací je HoPr Pub v židovské čtvrti v Třebíči. Když jsem tam přišel poprvé a donesli mi džbán s vodou s citronem, tak mě to potěšilo, ale obával jsem se, že budu muset chtě nechtě platit. Nemusel jsem a bylo to velice příjemné osvěžení k obědovému menu.

Bylo to první místo, kde jsem viděl nabídku kohoutkové vody a i to nás, kromě skvělého jídla, dobrého prostředí a příjemné obsluhy přinutilo vrátit se a utratit tam další peníze. Teď jen doufám, že takových restaurací bude přibývat, protože komu by se chtělo platit za třetinku vody téměř tolik (a často i více) jako za půl litru stáčeného piva.

Jak jsem zapadl a předtím skautoval

Posted by Jiří Sedláček on 22.1.2010 None comments
Nová synagoga

Nová synagoga a náměstí, zdroj wikipedie.

Dnes, dne 22. ledna, jsem zažil velice pohodovou skautskou schůzku. Po tom, co jsem minulý týden odcházel opravdu silně rozladěn a nespokojen s fungováním schůzek a s přístupem některých lidí jsem dneska byl naopak spokojen. Kluci dobrý, spolupracovali a vypadalo to, že se i baví. To mě docela potěšilo. Potěšilo mě i to, že spolupracovali i starší kluci.

Minulý týden tomu právě tak vůbec nebylo, poslední dobou se někteří vymykají z rukou a není to určitě jen moje nebo Jenova vina. Jen je další kolega vedoucí, student matfyzu a budoucí festovní ajťák. Většinou něco vymyslíme a zvládneme to, tentokrát jen jako studnice vynašel zajímavou hru. Byla jí honička ve sněhu a stálo to za to, potom jsme zkoušeli kterak se chlapci umí koulovat a pak jsme šli dovnitř, kde byla zima. Není plyn, kruci. Toť poznámka hlavně pro mě.

A co bylo dál? Brácha chtěl odvézt na stužkovák, tak jsem ho teda hodil a pak, že něco vyfotím, měl jsem auto a chuť, tak to šlo. Fotil jsem několik fotek, brzo se objeví na picase, takže dobré. Kolem devátý jsem chtěl fotit i řeku a světla v ní, jel jsem teda do židovské čtvrti v Třebíči (pro mé čtenáře z jiných měst) a tam chtěl parkovat. Nešlo to. Navigoval mě nějakej plešatej frikulín, místní lůzr a co se stalo, zapadl jsem do závěje. A to v UNESCEM chráněné čtvrti! Posléze mě ten a ještě jeden příjemný starší pán vytlačili a nakonec jsem tedy parkoval na druhé straně řeky a něco nafotil.

Vlastně jediným účelém tohoto textu bylo to, abych si zapamatoval, kde jsem byl a co jsem dělal a taky abych ošéfoval zakoupení plynové bomby a také zapsal výsledky chlapců z koulované.

Výsledky koulování

  1. Kuba
  2. Dominik
  3. Štěpán
  4. Martin
  5. Lukáš Sovička
  6. Honza Lakomej
  7. Cecil
  8. Filip
  9. Matěj
  10. David
  11. Jindra
  12. Jožka

Veletrh Regiontour a corporate design měst

Posted by Jiří Sedláček on 19.1.2010 None comments

V neděli 17. ledna jsem se vydal na veletrh Regiontour, v tu samou dobu byl v jiném pavilonu i veletrh Go, který se netýká ČR, ale cestování obecně a všude po světě. Mimo jiné v pavilonu veletrhu Go měla stánek i naše fakulta.

A jak jsem viděl samotný veletrh Regiontour? Už loni jsem chtěl a měl zájem se na něj zajít podívat, prezentace měst a regionů mě zaujala. Nicméně to loni nevyšlo a tak jsem se tedy vydal až letos. Nápad super, zpracování taky nebylo tak špatné. Celkový výzor samotného veletrhu na mě udělal dobrý dojem. Zastavím se u pár stánků, které mi byly nejblíže.

Jsem z Třebíče, jak jistě většina mých domnělých čtenářů ví, a tak jsem byl zvědav hlavně na prezentaci Třebíče. Co mě překvapilo, že mělo svůj samostatný stánek Muzeum Vysočiny. Stánek byl dost nudný a omšelý, prezentován byl stav v provozu a pár kusů nábytku, který podle všeho měl být z Jemnicka. Kuriózní ovšem bylo a dost tragikomický návrh tomu dalo to, že Muzeum Vysočiny v třebíčském zámku je od prosince zavřeno (na cca 3-5 let). Uznávám, že to byla i prezentace jeho dalších poboček, ale i tak. Dost nuda.

A samotný kraj Vysočina a Třebíč. Stánek se mi líbil, design má Vysočina docela vyladěnej. Samozřejmě se čepovalo pivo z Humpolce, což moderátor několikrát zmínil a tak hned bylo u jednoho stánku plno. Jinde byly prezentovány jednotlivá města i se svými propagačními letáky. Jedním z hlavních lákadel byl „filmový program“. Na jedné LCD televizi běžely ukázky z filmů, které se částečně točily na Vysočině a současně probíhala soutěž o poznání těch filmů. Celkem nuda. Zaměření na davy, žádnej div.

A teď k tomu, co se mi líbilo nejvíc, velice mile mě překvapila prezentace Kladna, skvěle vybraný barvy a skvěle udělanej design spolu s informacemi. Fakt dobrý, thumbs up. A pak dále, líbila se mi prezentace Znojma, sice mi byl vnucen leták, ale to nevadí, je pěkně zpracován a je zajímavý. A mimo prezentace měst, krajů a vesnic se mi líbila prezentace Klubu českých turistů, prezentovali se velice moderně a dost aktivně, takhle by tam klidně mohli být i skauti.

Kladno totiž vybralo moderní pastelové barvy ve spojení s černou a údernou až cool prezentaci informací, Znojmo vybralo a sázelo očividně na červenou barvu a Vysočina na čistou kombinaci zelené, modré a hlavně bílé. A Klub českých turistů vsadil na stylizaci za dřevěnou trempskou boudu s čtoucím si pánem pověšeným někde vysoko nahoře.

A co mě dost štvalo? Šel jsem tam v neděli, tak jsem čekal, že tam bude spousta lidí, ale taky jsem tam šel hned z rána, aby to nebylo tak úděsné. A k ránu opravdu nebylo, ale jak se začal pavilon plnit pseudotrempy, důchodci a rodinkami, které vyrazily na výlet na výstaviště, tak to bylo zlý. Šel jsem původně nafotit spoustu fotografií pro commons wikipedie a ono to i šlo, nicméně někdy donutit nějakého ukecaného důchodce, aby šel stranou a přitom se nebát jeho hole. Nakonec mám spousty fotek a tak to za to stálo.

Ještě se mi nelíbily spousty prezentací různých hotelů, vinařství a to, že důchodci a spousty dalších se přišli jen najíst (spíš nacpat) a napít piva. Našli se i tací, kteří drželi několik plastových kelímků s pivem a to mě teda dost odpuzovalo.