Tag Archives: Škola

Elektronické mýto v září 2010 rekordní!

Tento text vznikl jako ekonomická aktualita do nejmenovaného předmětu.

Časopis Euro se v posledním čísle zmínil o tom, že elektronické mýtné na dálnicích a rychlostních komunikacích vykázalo rekordní zisky. Jen za září letošního roku bylo vybrááno téměř 600 milionů korun, za loňské září bylo vybráno jen něco málo přes 500 milionů korun. To tedy představuje nárůst o 17 procent. Celkem bylo za letošní rok vybráno téměř 5 miliard korun, i zde se projevil 16 procentní nárůst oproti loňskému roku.

Samotné mýtné bylo zavedeno již 1. ledna roku 2007 a to pouze na 970 kilometrech dálnic a silnic pro motorová vozidla a od 1. ledna 2008 i na 200 km silnic 1. třídy. Tyto poplatky prozatím platí pouze pro vozidla s celkovou hmotností vyšší než 3,5 tuny a to včetně autobusů. Byly sice snahy vyjmout z povinnosti platit tyto poplatky alespoň linkové autobusy, nicméně tomuto nebylo vyhověno. Podle různých zdrojů by mělo být elektronické mýtné zavedeno i pro vozidla do 3,5 tuny – tedy pro běžná osobní vozidla, uvádí se buď rok 2011 nebo 2013. Tento krok byl mnohokrát silně kritizován a podle profesora dopravní fakulty ČVUT by zavedení elektronického mýtného pro osobní automobily v roce 2010 přineslo do roku 2016 ztrátu ve výši 4 až 8 miliard korun.

Samotné sazby elektornického mýtného jsou od 1. ledna 2010 řízeny podle tzv. ekologické kategorie vozidla a počtu náprav, maximální částka na jeden kilometr dálnice je 5,30 Kč. Tato částka ovšem platí pouze ve všední dny a dny víkendu, v páteční odpoledne se částky zvyšují a maximální částka je tak ve výši 8,10 koruny. Na silnicích 1. třídy jsou částky na 1 km nižší.

Nejen nyní jsou výběry elektronického mýtného kritizovány, již samotné výběrové řízení, které bylo vypsáno v roce 2005 bylo často kritizováno. Týkalo se vybudování a desetileté provozování systému a přihlásili se celkem 4 uchazeči. Všichni chtěli využívat stejnou techniku mikrovlnného sledování vozidel. Nejlevnější nabídku nabídlo konsorcium Mytia (firmy Ascom Fela, Damov a ABD Group) a to 15 miliard korun, pozdější výherce tendru Kapsch nabídl cenu ve výší 22 miliard korun. Další dodavatelé se nepřihlásili z důvodu nepřipravené legislativy, příliš velkým rizikům pro dodavatele nebo měli výhrady k zadávacím podmínkám, jež podle investigativních novinářů mohly být předem určeny na míru firmě Kapsch. Během výběru byly tři ze čtyř nabídek vyloučeny z formálních důvodů a tak zůstal jediný uchazeč a to právě firma Kapsch. Podmínkami hospodářské soutěže se v roce 2005 zabýval i úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který nakonec výsledky tendru potvrdil a tak zlegalizoval.

Něco málo k technologii výběru mýtného, technologie společnosti Kapsch funguje na mikrovlnném principu. Na silnicích a dálnicích jsou postaveny tzv. mýtné brány (celkem asi 180) a ty sledují průjezdy vozidel. Pokud má vozidlo nainstalovanou krabičku, jež je schopna komunikovat s mýtnou bránou, tak ji zaregistruje a zaznamená tak průjezd mýtnou branou a v centrále jsou připočítány kilometry.

A jak to bude dál? Podle posledního dodatku smlouvy budou zpoplatněny i další v budoucnu postavené dálnice, bude se testovat zavedení satelitního řízení mýta a také systém liniového řízení, jenž má pomoci řídit a organizovat dopravu a vyhýbat se kolonou. Podle Hospodářských novin se z počáteční ceny 22 miliard po dodatcích smluv a zpoždění cena navýšila na nynějších 24 miliard korun. Stát také letos splatí posledních 200 milonů korun za výstavbu systému mýtných bran a nadále bude platit za provoz ročně 1,4 miliardy korun společnosti Kapsch. Letošní plánovaný zisk z provozu elektronického mýtného je celkem 6,2 miliardy korun, z nichž pro stát zůstane necelých pět miliard.

Mafie v Brně

Proběhl další ročník Mafie v Brně, stejně jako loni jsem se účastnil i já. Letos začínalo 133 hráčů a skončilo jich …

Moje první oběť Z. Š.

Hned po prvním setkání mafiánů z Brna na půdě pedagogické fakulty MUNI jsem dostal kartičku s fotkou a denním programem mojí první oběti. Byla jí slečna Z. Š. Studentka jisté brněnské veterinární vysoké školy. Po prvním prohledání internetu po návratu z nevinné návštěvy kavárny spojenou s konzumací bílého vína jsem nenašel žádné podstatné informace. Nenašel jsem další fotky, přesnou adresu a dokonce ani telefon této slečny. Po dlouhém bádání na místním Facebooku jsem se dostal k jejímu profilu. Ten byl veden pod zkomoleným jménem (ale poznat se dala). Tak jsem se hned v počátku týdne vrhnul do jámy lvové a ztratil se v areálu jedné určité univerzity.

Moje oběť mě asi spatřila, nicméně jsem mátl dále. Vytvořil jsem si falešný profil na facebooku, kde hlavní roli hrála legálně stažená fotka z Commons Wikipedie a falešné jméno. Ozval jsem se jí a ona se přiznala, že si myslela, musím podotknout, že správně, že po ní jde ten kluk, který stál před vrátnicí a všechny si prohlížel a ne ta holka z FB. Já ji tehdy ještě nepoznal. Pozval jsem ji i na kávu, nechtěla jít. Škoda, mohlo to být rychlejší.

O pár dní později jsem se již vrhnul přímo k jisté aule, kde milá oběť měla přednášku, nestihl jsem před profesorem vlézt dovnitř a to se mi stalo nejspíš osudné, čekal jsem hodinu, než skončí přednáška, zastavil slečnu, jenž kryla moji oběť či dokonce ji opravdu neznala a čekal dál. Pak skončila přednáška, hrnuly se ven davy a davy krásných děvčat a v tom jsem ji spatřil. Blbé bylo, že ona mě též zaregistrovala a využila znalosti areálu a doslova se rozběhla a pak se mi ztratila. Já na sebe nechtěl zbytečně upozorňovat vytaženou zbraní, tak jsem ji nestíhal.

O týden později jsem opět ráčil zaútočit a věděl jsem, že jdu najisto – i co se nestalo. Moje milá a rozkošná oběť se nejspíše rozhodla nedostavit na přednášku. Nevadilo mi to, bylo venku hezky. Moje zbraň v podobě již mírně zašedlé rukavičky již začínala toužit po použití, ale i dnes se nedočkala. O víkendu přišla změna – rukavička dostála svému a dostala krásnou omlazovací kůru – byla vyprána.

Ale i přes tuto bělostnou kůru se nic nedělo, nebyl čas, byl jsem prozrazen a nějak to nešlo – nikoho jsem tak do konce hry v půli května nezabil.

Můj první vrah

Dlouho se mi neozýval, ten můj první vrah, do teď nevím kdo to je, hned, jak mi napsal první smsku, tak jsem se jal googlit jeho telefonní číslo. Taky mi Google neporadil, ale já se nevzdával, byl jsem sice již značně paranoidní, ale to nevadí. Byl jsem shledán i tím, že vypadám prý dost psychopaticky, když se před školou pořád otáčím (toho si všiml člověk, kterého jsem zatím neznal), ale to mi taky nevadilo. Můj vrah se do školy a ke kontaktování mě dostával pravidelně jen když jsem ve škole nebyl já. Moc jsme na sebe neměli štěstí.

Na konci března se mi na fóru mafie ozvala moje další vražedkyně či vrah, která/ý si mě hodlala dát k večeři. Tu/toho zajímal můj program a říkal/a mi, že můj předchozí vrah mě dost kryl a nechtěl jí/jemu o mně nic říct. Další zprávy od mého vraha či vražedkyně svědčily o tom, že i mafie ctí svátky a odjíždí se rekreovat a dává klid zbraním na velikonoce. Ani já nevraždil.

A potom, jako když utne. Vrazi nikde, času málo, oběti nikde. Zajímavé, ač jsem se choval dosti nápadně a neskrýval jsem se, tak vrah nikde – nesnažil se mě ani kontaktovat. Po skončení hry jsem zjistil i jeho jméno, bohužel jsem jeho a ani moji oběť nepotkal.

Afterparty

Nakonec jsem se dočkal, od začátku hry jsem čekal, kdy zemřu – kdy na mě sáhne smrt. Pořád nic, nemohl jsem chodit na záhrobní party, musel jsem žít život živého mafiána. Nevadilo a tak jsem se 11. 5. vydal do restaurace Bigbít v Brně a potkal mrtvoly i živoucí vrahy. Dokonce přišli i Donové všech brněnských mafiánských skupin. Jistí mafiáni dokonce rozšířili počet členů svého vedení.

Více bych se nerad rozepisoval – pouze můžu říct, že druhý ročník byl opět super a rád se zúčastním dalšího ročníku, doufám, že se budu moci zúčastnit i brněnského Assassina. Ještě odkaz, zabíjel jsem pod brněnskou Mafií.

Etiopskou vysočinou s Jiřím Kolbabou

Žena z kmene Murziů: zdroj Wikipedia.org, autor: MauritsV

Žena z kmene Murziů: zdroj Wikipedia.org, autor: MauritsV

Asi před měsícem mi Adam řekl, že se 31. 3. koná u nás ve škole přednáška fotografa a cestovatele Jiřího Kolbaby, to jsem ještě nevěděl kdo to je a o čem tak může přednášet. Jen mi Adam říkal, že ho zná, že je dobrej a že je od nich tj. z Uherského Hradiště. Tak jsem si to uložil do telefonu a dál se tomu moc nevěnoval, před pár dny jsem se teda podíval kdo to je, co dělá a postupně i o čem bude přednášet. U nás ve škole přednášel o Etiopii.

O Etiopii jsem věděl, že to je veskrze křesťanská výspa v Africe, na tuto zemi mě namlsal už článek Bohdany Rambouskové (Etiopie: jediný křesťan nehodil kamenem). Ta tam byla se svým manželem Štěpánem v rámci dovolené z dobrovolnické práce pro UNESCO v Jemenu. Kdo nečtete Arabia Felix, tak děláte chybu – silně doporučuju. Mimo jiné tam Bohďa psala i o kávovém obřadu, který byl zmíněn i na dnešní přednášce. A to bych taky chtěl zažít – etiopské kafe jsem už pil, to zas jo, ale ne při kávovém obřadu.

Přednáška pana Kolbaby začínala po třetí hodině, naplánovaná byla do šesti a ty tři hodiny uběhli opravdu rychle, učebna C02 byla plná k prasknutí, což mě mile a hodně překvapilo. Nečekal jsem u nás ve škole takový zájem o cestování a focení po nějaké Etiopii. Zvlášť, když to porovnám s mnohem menší návštěvností mnohem exotičtějších zemí na fakultě přírodovědy MUNI.

Pan Kolbaba zahájil promítání zhasnutím a zobrazením mapky, abychom viděli kudy budeme vlastně putovat. Etiopská vysočina je oblastí jižní Etiopie v okolí řeky Omo, kde jsou náhorní plošiny, velmi úrodná půda a spousta velmi bizarních kmenů. Mimo jiné mě zaujaly obrázky spousty přírodních divů, kde až oči přecházely ze zelené barvy. Tam by se to fotilo. Nicméně pak Kolbaba fotil hlavně lidi a obličeje, však nám i říkal, ať fotíme lidi a děti a ať se nebojíme přijít blíž a komunikovat. Stačí prý úsměv a ideálně nějaký drobný peníz.

Prošly i nějaké fotky květin či dopravních nehod, řidiči prý jezdí jako hovada. Nicméně, co mě zaujalo asi nejvíc – strašně zajímavé byly hlavně kmeny západně od řeky Omo. Je to prý jedna z mála krajin, kde jsou lidé ještě nenakažení západní civilizací. Proběhly i fotografie typických žen s mnohacentimetrovou deskou v dolním rtu, proběhly fotografie obřadně nalíčených žen a mužů a také fotografie žen či mužů s obrovskými trsy korálků kolem krku a tak. V celé této oblasti se rádi zdobí i skarifikací (jizvením a sypáním popela do ran).

Po skončení přednášek proběhlo pár rychlých dotazových soutěží a pak přišly na řadu otázky z publika. Já se ptal na to, jak ty ženy s deskou v puse jedí, prý si to vyndávají a dělá jim to problémy, cílem mého dalšího dotazu bylo písmo. To jsem neznal a až teď jsem se na něj podíval. Příklad: የኢትዮጵያ ፌዴራላዊ ዲሞክራሲያዊ ሪፐብሊክ – toto znamená Etiopská federální demokratická republika.

S dnešní přednáškou jsem velmi spokojen, prý se chystá na podzim další a na ní bych se taky rád ukázal a znova si to poslech. Pan Kolbaba nicméně přednáší relativně často a většinou v Brně. Více na jeho stránkách.

Středověký realismus a nominalismus – Esej

V roce 2009 jsem měl zapsán předmět Dějiny evropského myšlení s docentem Rolným, předmět se mi líbil a tak jsem vypracoval pro jeho ukončení esej na téma Středověký realismus a nominalismus. Esej byla hodnocena známkou C (tedy velmi dobře). Esej Středověký realismus a tomismus ke stažení jako PDF.

Úvod

Česká wikipedie v hesle realismus a nominalismus říká, že realismus a nominalismus je středověké označení pro dvě obecné tendence, pro jednu ze základních polarit lidského myšlení, jež se týká vztahu mezi obecným a zvláštním nebo také i univerzálním a individuálním. Krajní realisté tvrdí, že skutečné či existující jsou pouze trvalé obecniny, jednotlivé individuality jsou pojmy od nich pouze odvozené a pod nimi existující, zatímco nominalisté mají takřka opačný názor, vychází z toho, že pouze s jednotlivě určenými pojmy lze udělat nějakou přímou zkušenost, lze se jich dotknout nebo je přesně popsat. Můžeme se domnívat, že tento spor je pouze jazykový, že jde pouze o to, jak kdo nahlíží na pojmenování a možnost přesného popisu obecných věcí jako jsou pojmy svět anebo člověk. Historické zkušenosti ovšem ukázaly, že tyto spory nejsou pouze v oblasti lingvistické, ale značně vyhraněné a nelze se přiklonit pouze na jednu stranu. Read more »