Tag Archives: Praha

Cesta z města a do města

image

Stalo se, že jsem se přesunul do Prahy a stal se že mě pracující člověk na plný úvazek. Tak jsem někdy nucen pro přesun mezi různými městy použít autobusy různých dopravců. Brno-Praha je jistota, jedu žlutým busem společnosti Student Agency, jeho výhodou je hlavně možnost objednání jízdenek pres net a také jejich platba kartou.
Stane se však někdy i to, že jedu autobusem i ve směru z Prahy do Třebíče či naopak. Údajně existují i slušný autobusy, který jezdí po téhle lince. Já to teda ještě nezažil, většinou jezdím v pátek v osm hodin večer a to na nás byl nasazen autobus společnosti TREDOS a to bylo hrozný. Autobus měl vymletou převodovku, foukalo že všech stran a kdyby víc zapršelo, tak by do toho stroje snad i nateklo. Nemluvě o naprosto vyjetých tlumičích.
V obrázku je však vidět, že nějaký novinky nastávají i v busech této společnosti.

Wikikonference 2010

Stejně jako loni se konala konference Wikipedie, organizována byla opět sdružením Wikimedia ČR. Nastaly ovšem změny, oproti minulému roku se konala v budově Filozofické fakulty v Praze a hlavně probíhala ve spolupráci s Wikiskripty, GUG CZ a také s Wikinomiky. Samotná konference k tématům Wikipedie a Wikiskript (lékařská recenzovaná „wikipedie“) probíhala v jedné místonosti, v druhé (hlavní) místnosti probíhala konference na obecná témata a na témata Wikinomie a ve třetí probíhaly další přednášky. Já to vezmu z pohledu wikipedisty, správce wikipedie a člena sdružení Wikimedia ČR.

Dopolední blok

Diváci Wikikonference 2010, zdroj: Wikimedia Commons, autor: Packa

V 9 hodin proběhlo v hlavní místnosti zahájení, kde promluvili organizátoři a patrioti jednotlivých bloků, za Wikipedistický blok promluvil Miroslav Langer (Wikipedista:Okino), uvedl samotné přednášky a řekl něco o tom, proč je Wikipedie Wikipedií a tak, snad nalákal i nějaké posluchače, kteří přišli na Wikinomickou část konference. Přišlo mi, že někteří z posluchačů konference na ní šli (a na podobné konference chodí), jen protože je to in. Ale je to subjektivní a no offense domněnka.

Po zahájení jsem se vydal už k „naší“ místnosti, před kterou probíhala registrace a nacházeli se před ní i stoly s „wikiobčerstvením“ (jídlo donesené samotnými účastníky a návštěvníky konference), příjemné občerstvení. Občerstvil jsem se, pozdravil známé tváře a těšil se na program.

Už první přednáška byla z mého pohledu poměrně zajímavá a taky poměrně náročná na zpracování – její název byl „Česká a světová komunita Wikipedie. Rozdíly a shody ve výsledcích Wikimedia Global User Survey„, přednášel Miroslav Langer (dále Okino). Samotná prezentace byla plná dat a grafů ze zmíněného výzkumu Wikimedia Global User Survey, data ještě nebyla plně uveřejněna a dat byla velká spousta. Okino tato data zpracoval a prohnal přes open sourceový statistický software, také ochotně vysvětloval co která kolonka a který graf znamená. Mně se přednáška líbila, ta data byla zajímavá a velmi vhodně podaná. Samotná prezentace je k dispozici na Wikimedia Commons.

Druhým přednášejícím byl Jiří Ohlídal (Wikipedista:Jirka O.), kuloárově vím, že byl velmi nervózní a nemocný, ale přesto přednášku zvládl. Přednášel k tématu „Konflikty na Wikipedii z hlediska správce„, Jirka je správcem už několik let a snad na něj ani nebyly žádné stížnosti. Povídal to, že se mu líbí, systém tutorů a že sám se snaží novým uživatelům klidně i emailem pomáhat či případně je navádět k vylepšení jejich článků a jejich chování ve wikietiketě. Je totiž mnoho pravidel, které potenciální editor má znát (a v 99 případech ze 100 je nezná) a se kterými správce může pomoct. Podle mě je tohle ten správný postup, ale bohužel to ne každý chce dělat a také to ne vždy na české verzi Wikipedie jde. Správců je málo a potenciálních editorů spousty. Přednáška se mi rozhodně líbila, už proto, že nebyla typická a že nebyly užity slidy.

Další přednáška byla od začátku zahalena pro většinu či snad všechny tajemstvím, přednášet měl Jakub Malinovský a to k tématu „Spory o zdroje, jejich věrohodnost a váhu„. Nakonec se ukázalo, že pod tímto jménem se skrývá jeden Wikipedista z české Wikipedie, který i na tohle téma měl pár sporů. Při samotné diskuzi se toto ukázalo a ta tak byla bržděna moderátorem. Přednáška nicméně byla poučná a zajímavá, avšak možná trošku moc kritická.

Po této přednášce přišly na řadu Ceny za rozvoj české Wikipedie, byly vyhlášeny výsledky a dekorováni vítězové druhého kola a bylo vyhlášeno i kolo třetí. Vítězů bylo několik, jejich přehled lze nalézt na stránkách Cen. Jen však pochválím všechny, díky kterým ceny fungují a také ty, kteří byli odměněni, protože psali články.

Obědová pauza

Během pauzy na oběd jsme chtěli jít do místní vyhlášené restaurace, tam bohužel bylo plno, tak jsme se rozešli do dalších restaurací. Zabrali jsme dva stoly v jedné a další skupina snad ještě další stoly v jiné. Probírali jsme fungování pobočky, nesmrtelnosti chroustů, další kola Cen Wikipedie a tak.

Odpolední blok

Odpoledne měla přednášky skupina WikiSkript, témata sice zajímavá, ale jídlo bylo přednější, viděl jsem tak jen poslední přednášku. Cíl WikiSkript se mi rozhodně líbí a líbí se mi, že někdo i přes studium a výuku medicíny má energii, sílu a snahu o takovou pomoc studentům. Já jsem (a nebyl jsem sám) raději v předsálí konzumoval Wikiobčerstvení a diskutoval o různých problémech Wikipedie.

Další přednáškou k tématu Wikipedie byla přednáška Lucie Sakastrové z Filozofické fakulty UK v Praze. Přednášela o tématu své diplomové práce, kde porovnávala z hlediska Informační vědy kategorie na Wikipedii (Kategorie na Wikipedii z pohledu informační vědy). Přednáška to byla zajímavá, možná spíše odborná, ale podle mě extrémně přínosná pro samotné wikipedisty. Porovnávala kategorie z hlediska odborných databází a wikipedie, často na příkladech. Mě se přednáška líbila velmi, bylo by fajn, abychom si z toho něco vyzvedli a použili při kategorizaci na Wikipedii. Prezentace je k dispozici na Wikimedia Commons.

Po slečně Sakastrové nastoupil s pokračováním přednášky z minulé Wikikonference Jan Lochman (Wikipedista:Juan de Vojníkov), přednášel opět na téma Wikiverzity a tentokrát již to bylo trošku odbornější a často i s příklady úspěšných či méně úspěšných výzkumných či vzdělávacích projektů na české či jiných jazykových verzích Wikiverzity. Pro mě v podstatě už jen vyznělo, že Wikiverzita má skvělou myšlenku, která bohužel selhává v lektorech, publicitě a také v softwaru. Takže se z ní časem stal téměř mrtvý projekt. Ale přednáška to byla poučná, viděli jsme, jak lze prezentovat přímo z online prostředí Wikiverzity a pomocí upraveného vzhledu open source softwaru MediaWiki (stejného, jako je použitý na Wikipedii). Prezentace je k dispozici na Wikiverzitě.

Další přednášky už byly kratší, první přednáška byla od Petra Brože (Wikipedista:Chmee2), který nedávno na Wikipedii založil projekt Chráněná území a v prezentaci předesílal to, že všechny chráněná území v ČR se podaří pomocí dobrovolníků nafotit asi za 25 let a tak. Mimo jiné i toto mě na tenhle projekt upozornilo a já tak pomocí robota a několika databází založil už několik stovek článků do tohoto projektu, který se mi líbí. Chmee2 poslouchám při prezentacích rád, je vtipnej a bezprostřední. Prezentace je k dispozici na Wikimedia Commons, samotný projekt pak běží na české Wikipedii..

Další přednášku měl Packa (Wikipedista:Packa) a týkala se fotografických Workshopů české wikipedie. Packa je pořádá a letos už se konal druhý dvoudenní a celkem třetí fotoworkshop. Prezentoval co se nafotilo, co jsme viděli, co jsme probrali a daší věci. Bylo to fajn, jen opravdu krátké, ale stačilo to.

Závěr

Samotná wikikonference se mi líbila, líbilo se mi spojení se s jinými podobně smýšlejícími lidmi, líbilo se mi, že všechno klaplo a že to všichni zvládli skvěle nachystat. Líbilo se mi, že prostřední bylo fajn, že diskuze probíhaly v pořádku a že se nikdo nepohádal. Nelíbilo se mi, že jen mááálokdo šel na konferenci z důvodu Wikipedie, velká většina lidí šla jen a pouze na Wikinomii (dle mě, protože je to in). Příště se opět zúčastním rád a doufám, že to vyjde stejně jako loni či letos.

Odkazy

  1. Wikikonference
  2. Wikikonfernce na Wikinomie.cz
  3. Tisková zpráva – Wikikonference 2010 skončila, děkujeme!

Nizozemsko 2010

1. den – přílet do Eindhovenu a vlakem do Rotterdamu

Odlétali jsme po ránu z Prahy se společností Wizz air, přiletěli jsme do Eindhovenu na jihozápadě Nizozemska, ještě týž den jsme Airport busem odjeli na nádraží v Eindhovenu a pak jsme vlakem odjeli do Rotterdamu, kde jsme chtěli být dva nebo tři dny. Po příjezdu nás samotnej Rotterdam moc nezaujal, ale dali jsme mu šanci, hledali jsme kavárnu a ubytování – došli jsme až hluboko do arabské čtvrti, kde jsme kavárnu nenašli, ale viděli modlící se muslimy v mešitě.

Po návratu k nádraží jsme našli informační centrum a obešli hostely, který jsme měli v předvýběru – všude byly jiné ceny, než uváděli na internetu. Často se lišili i o obrovské částky a dostávali se k velmi vysokým cenám, kolikrát i 50 euro za osobu a noc. Nakonec jsme bydleli v hotelu City nedaleko přístavu a centra za cca 35 eur na osobu a noc. Navíc v ceně byla snídaně a věděli jsme, že zítra odjíždíme – viděli jsme totiž všechny památky a zajímavá místa v Rotterdamu (a některý i mnohokrát).

2. den – cesta do Amsterodamu

V pátek jsme vstali ve fajn hotelu a dali si luxusní hotelovou snídani, pak provedli check-out a vydali se směrem ke známému mostu Erasmus bridge. Kde měli mít přístaviště lodě společnosti Spido, které jezdili okružní cesty po Rotterdamském přístavu (3. největší na světě, 30 km dlouhý, …) – my si za 10 eur koupili lístek na loď Marco Polo, která nás vzala na 75 minut trvající okruh přístavem. Viděli jsme velký doky na opravu obrovských lodí, lodě ze Singapuru, Archandělsku a tak. No prostě hustý.

Pak jsme se vydali opět vlakem dál, do Amsterodamu, v Haarlemu jsme byli stejně jako většina ostatních cestujících naprosto zmateni tím, že vlak zastavil a my vystoupili a netušili kudy kam jít a kam nastoupit. Nakonec jsme na rozdíl od některých nejeli zpět do Rotterdamu, ale pokračovali do Amsterdamu, do stanice Amsterdam Centraal. Opět nás čekalo hledání ubikace, po dlouhém boji s přílišnými cenami (75 eur na osobu a noc) jsme narazili na Hostel Amsterdam, který je sice v centru, ale zas měl jedinej pokoj pro dva. Ten pokoj měl být „tiny“ a taky byl, byl přetvořen z bývalý malý koupelny.

Pak už jsme šli do víru Amsterodamu, dali jsme si v hospodě u Admirála kafe, kolem nás chodila pravá holandská čtyřnohá kočka a bylo to fajn. Došli jsme i na náměstí Dam a tam shlédli opravovaný královský palác, kde královna nebydlí a ulovili kuřecí s čínskými nudlemi ve fast foodu Wok to go (4,95 za solidní večeři). Pak už jsme šli do top památky v Amsteru, do Red Light Districtu – spousta hodně pěknejch holek, některý ještě hezčí a tak. Všechny velmi, velmi sexy a očividně divoké. V souvislosti s červenou čtvrtí jsme viděli i kostel. na který některé z těch holek koukají při práci. :)

3. den – Amsterodam

V sobotu jsme se rozhodli, že prodloužíme pobyt v tiny roomu, protože se nám nechtělo hledat další bydlení – měli obsazeno, tak jsme se vydali dál. Šli jsme směrem k Oosterparku, prošli jsme kolem holandské národní banky, kde je Hendriks Park – v tomhle parku jsem našel první a taky poslední nizozemskou geocache. Došli jsme pak k hotelu Oosterpark, původně jsme šli k hostelu nedaleko, ale nakonec jsme bydleli pár dní tady. Stálo to tam 30 euro na noc a byl to pěknej pokoj pro dva. Narozdíl od minulého tiny roomu tam byla i elektřina a dokonce i umyvadlo.

Chvíli po ubytování jsme vyrazili na kafe a něco k jídlu, hned na rohu bylo Café Millo, kam jsme pak chodili častěji (měli jsme toust s tuňákem a kafe, dohromady za 8 euro) – byla tam dokonalá slečna (přezdívali jsme ji pak bílá Perla). Pokračovali jsme v chůzi směrem do centra a na náměstí Dam, šli jsme kolem Artis ZOO, viděli jsme pobočku Petrohradské ermitráže, židovskou čtvrť a portugalskou synagogu, Rembrandtovo náměstí a tam přišel první konflikt. Narazil do mě nepříjemnej zhulenej černoch na kole a měl blbý kecy, že jsem mu z fajfky vysypal skéro, ale nakonec v pohodě. A dokonce jsme viděli i pravý holandský větrný mlýn.

Večer jsme se opět vydali směrem do červené čtvrti a překvapilo nás, že tam bylo poznatelně míň holek a vůbec méně lidí. Dost nás to překvapilo, ale nevadilo to.

4. den – flákání se v Amsterodamu

Vstali jsme, dali pak kafe v Millu a ulovili silné kafe. Šli jsme dnes jinam, na tzv. Museum plein (Muzejní náměstí) – je tam spousta muzeí (říšské, van Goghovo a další) a taky je tam hlavní cíl dnešního výletu – brusírna diamantů a muzeum (zdarma). Čekal jsem od toho teda mnohem víc, bylo to sice pěkný, ale řekněme dost nudný. Pak jsme opět ulovili něco malého čínského k jídlu – opět Wok to Go.

Vydali jsme se taky za architektonicky zajímavým nádražím Amsterdam Centraal a pak po lávkách k přístavu a novým budovám na nábřeží (Bibliotheek a muzeum Nemo). Na muzeu Nemo je vyhlídka na město, samotné muzeum je ve tvaru velké zaoceánské lodi a je to vůbec vtipná budova. Později jsme šli v jiné čtvrti a nedaleko Ooster Kerk (východní kostel) si koupili pivo a oběd a vypili jej v příslušném parku. Cestou zpět jsme pořádně prošli Oosterpark – všude se opalovali lidi, váleli se pěkné holanďanky a spousta rodin s dětmi grilovala a popíjela u toho. Velice pohodové, pak jsem znovu šli projít park a nakoupit ještě něco málo. A pak večeře a spánek.

5. den – výlet do Naardenu

Naarden

Naarden

Když už nám zbylo trošku času a v Amsterodamu nebylo co k vidění, tak jsme se rozhodli k výletu do Naardenu – kde žil a zemřel Jan Amos Komenský. Očividně se mu tam muselo líbit, protože je to opravdu pěkné město – je to vlastně pevnost, která je obehnána hradbami a obrovským vodním příkopem. Musí se tam žít opravdu krásně – tam by se mi líbilo.

Ráno jsme tedy vyrazili opět k Centraal Station a pomocí terminálu na platební karty koupili zpáteční lístky do Naardenu (8,50 eura) – jeli jsme asi 25 minut a dorazili do vesničky poblíž, kde jsme chtěli sníst něco malého. Ale nic, informační centrum taky nic, ale informační boudka byla, našli jsme na displeji Naarden – museum Komenského, dali tisk a na druhé straně papíru naštěstí byla mapa. V Naardenu jsme našli hospodu a dali si Smoked Salmona za 10,5 eura – byli to čtyři malý kousky lososa a dva tousty – no nic moc za ty prachy.

Po chvilce jsme našli i pověstný Komenského památník, který byl sice zavřený (to jsme věděli), ale zahrada s bystou otevřená byla, pěkné. Nedaleko je i velký kostel, kde má JAK sochu v nadživotní velikosti. Potom jsme po delším pochodu a podchodu pod dálnicí došli k vilové čtvrti Naardenu, kde nejenže každý dům měl u sebe drahé auto, ale taky k němu patřila jedna velká loď v marině. A pak jsem zas po delší době potkal moře. Celkem jsme dnes ušli asi 16 km – nebylo to zas tak neobvyklé, tolik jsme chodili většinou.

6. den – cesta do Eindhovenu

Ráno pršelo, vypadalo to, že prší dokonce nemálo. Nicméně jsme se vydali na cestu do Eindhovenu – opět z Centraal Station a tentokrát to stálo 17,8 eura a jeli jsme asi hodinu a dvacet minut. Prvně jsme šli podle mapy na místo, kde jsem si myslel, že je námi vybranej hostel – samozřejmě tam nebyl, pak jsme se dostali k informacím a dostali mapu. V rámci naší smůly jsme centrum Eindhovenu prošli několikrát od severu k jihu a obráceně. První hostel byl na jižním okraji centra a ten měl pouze pokoje pro víc lidí a za moc peněz, druhý hostel byl na severním okraji centra a ten měl plno a strašidelný starý pán nás poslal opět na jih centra. Došli jsme tak tam a tam nám otevřeli divní, hodně divní lidi a taky do hroznýho bordelu. A navíc (naštěstí) měli plno, poslali nás ještě jižněji do toho samého řetězce ošklivých domů. Ještě horší pán nám řekl, že má plno. Takže nikdy v Eindhovenu nechodit do Woonhotelů.

Zoufalostí jsem pak ještě vygůglil, kde se nachází hostel, kterej jsme našel na netu, naštěstí byl nedaleko a otevřela příjemná paní s prstama od hrnčířské hlíny, měla sice plno, ale poslala nás do penzionu Musis Sacrum. Tam už nás čekala nesmírně příjemná starší paní, která nás perfektní angličtinou ubytovala za 25 euro v příjemném pokoji a ráno, že na nás čeká snídaně, povídala. Navíc to bylo blízko do centra, naproti supermarket Albert Heijn a večer navíc v přilehlé restauraci zpíval mužský sbor.

7. den – relax v Eindhovenu

Poslední den jsme si trošku déle poleželi a pak vstali na snídani – stála za to. Potom, co přestalo pršet jsme se vydali do centra, podívali se do obchodu s mobily, kde byla hitovka Blackberry a taky Iphone 4 a pak v infocentru koupili pohledy a známky. Pak jsme pořídili oběd u McDonalda a šli domů relaxovat. Čekal nás film a příprava na let – další den po ránu odlet.

8. den – let do Prahy

Ráno na snídani, pak na pokoj, pak na bus 401 a pak na letiště a do Prahy. Na letišti jsme ještě koupili jakousi pálenku made in Amsterdam (Bokma) a nalodili se. Kolem nás seděli vidláci z holandska, no nalískat, dokonce si tam otvírali pívo i když to je zakázaný.

Další tipy

Přijdou, stejně jako moje fotky.

Jak používat Foursquare.com

Po tweetu pana Lutonského jsem se rozhodl taky zkusit Foursquare, rád zkouším nové věci a jsem na ně vždy velmi zvědavý. Stejně jako na Foursquare jsem byl kdysi zvědav na Google Wave (naprosto netuším o co googlu šlo a k čemu by to jako mělo být dobrý, nepomohly mi ani modelové situace) a nebo třeba na „nový“ Facebook, zde jsem z Facebook roadmapy částečně věděl co mě čeká. Sice jsem nevěděl jak to dopadne, ale věřil jsem, že dobře. Dopadlo to, narozdíl od Google Wave, dobře – a co Foursquare?

Foursquare.com je na anglické wikipedii definována jako sociální (společenská) služba, která je založena na zjišťování polohy a jako aplikace pro mobilní zařízení a také jako hra. Uživatelé „check-in“ určitá zařízení (restaurace, kavárny, kina, letiště) a po spárování s jinými službami mohou svoje názory a tipy posílat přes Twitter či Facebook mezi své přátele. Samotné „check-in“ v restauraci probíhá pomocí mobilního webového prohlížeče a mobilního rozhraní Foursquare.com anebo pomocí aplikací pro mobilní platformy. Check-in znamená prostou návštěvu, která může být zvýhodněna – asi jako první nebo snad jediný podnik, který používá tuto funkci je středomořský restaurant Como na Václavském náměstí v Praze. Jistě znáte Matesolu (Matouš Petráň, manažer restaurace Como), ten také využívá Foursquare.com.

Moje poznatky pochází z posledního týdne, kdy jsem začal aktivněji používat Foursquare a přidávat i podniky, které nebyly založeny. V ČR ještě není databáze podniků rozsáhlá, nicméně i v Brně jsem již narazil na některé podniky, které kdosi uložil. Bohužel, zde narážím na jeden z problémů – jak mám zjistit, kdo ten podnik v systému založil? V týdnu jsem ale byl i v Praze, kde je míst, které již Foursquare.com zná více, například jsem se Check-inoval ve Starbucks v OC Chodov.

A proč používám Foursquare.com? Protože mě baví zkoušet nové věci a mám částečně i rád statistiky všeho v mém životě.

Služba se mi velmi líbí, nicméně by chtěla dodělat – přinejmenším by se hodila funkční aplikace pro Windows Mobile a třeba i doladěné problémy, o kterých píše Marek Lutonský ve svém článku o Foursquare.com.

Kohoutkovou? Stačí říct!

Znáte to sami, jdete se někam najíst, dát si něco dobrého a třeba máte i náladu dát obsluze vysoké dýško a chvíli posedět. Třeba já rád chodím do brněnské restaurace Española, když tam jdu, tak mám náladu tam i utratit nějakou tu korunu a vždycky si k tomu i dáme rádi víno. A k vínu se často hodí i voda, ideálně neperlivá – nebo z kohoutku.

Už dokonce i Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR usoudilo, že zapojení restaurací do projektu Kohoutkovou? Stačí říct! je fajn a a pomůže to jak tomuto sdružení, tak restauracím a hlavně to potěší samotné návštěvníky restaurací.  V článku Pane vrchní, prosím kohoutkovou sdružení uvádí, že podle hygienických testů je voda stáčená z kohoutku často čistší a hlavně zdravější než voda balená, která musí projít stáčením, balením a hlavně konzervováním. Uvádí se, že balené vody obsahují nadmíru dusitanů i dalších látek, vody stáčené (kohoutkové) v zmíněném testu prošly všechny bez problémů.

Ve výše zmíněném článku se také operuje s číslem 102, tolik má být po Praze rozeseto restaurací, které nabízejí k pití stáčenou vodu, mezi jinými jsou to i hotely InterContinental nebo Jalta.  Podle webu Kohoutkova.cz existují i další restaurace mimo Prahu, pro mě je zajímavá oblast Moravy, kde toto sdružení operuje v několika restauracích převážně ve Zlíně či Olomouci.  V Brně zatím není žádná taková restaurace, která by byla zařazena a zařaditelná do seznamu kohoutkových restaurací.

Nicméně, určitě tento seznam neví o všech restauracích, které dobrovolně a na své vlastní triko začaly nabízet stáčenou vodu v karafách ke každému jídlu. V Třebíči vím o jedné restauraci, která s touto nabídkou přišla jako první a už tomu bude nějaký čas. Tou restaurací je HoPr Pub v židovské čtvrti v Třebíči. Když jsem tam přišel poprvé a donesli mi džbán s vodou s citronem, tak mě to potěšilo, ale obával jsem se, že budu muset chtě nechtě platit. Nemusel jsem a bylo to velice příjemné osvěžení k obědovému menu.

Bylo to první místo, kde jsem viděl nabídku kohoutkové vody a i to nás, kromě skvělého jídla, dobrého prostředí a příjemné obsluhy přinutilo vrátit se a utratit tam další peníze. Teď jen doufám, že takových restaurací bude přibývat, protože komu by se chtělo platit za třetinku vody téměř tolik (a často i více) jako za půl litru stáčeného piva.

Wikikonference a moje poznámky

Wikikonference Praha 2009

Wikikonference v Praze, zdroj: Wikipedie

Jak jistě všichni moji domnělí čtenáři vědí, tak přispívám na českou verzi Wikipedie a nebojím se i třeba se setkávat s členy. Mimo jiné setkání a mimo jiné akce se 5. prosince ve spolupráci s Městkou knihovnou v Praze konala konference na téma Wikipedie a její zdroje. Účastnil jsem se jen jako pozorovatel a byl jsem skutečně zvědav na přednášky a jejich obsah. Některé přednášející jsem znal z dřívějška osobně, některé ne, ale na Wikipedii jsem na ně narážel celkem často.

V tomto textu shrnu moje názory na jednotlivá vystoupení a také tato vystoupení.
Read more »