Tag Archives: Osobní

MojeID.cz a já

Posted by Jiří Sedláček on 27.10.2010 None comments

Když jsem zjistil, že české sdružení poskytovatelů internetu CZ.NIC poskytuje konečně OpenID a lze jej zřídit z registru domén a pak pouze aktivovat pomocí SMS a emailu, tak jsem do toho šel. Co to vlastně OpenID a MojeID je se dá zjistit například na článku na Finančních novinách (zde).

Prvním problémem bylo to, že jsem na své doméně (jiri-sedlacek.cz) neměl veřejně uvedeny (a jak jsem později zjistil, tak jsem neměl ani nastaveny) některé údaje jako je telefonní číslo či e-mail. Po dlouhém boji jsem zjistil, že mým registrátorem je Ignum a že bych toto měl změnit na stránkách domena.cz. Nicméně login jsem neznal a netušil,  zda nějaký mám, kdysi jsem upravoval domény u jiného registrátora a to bych věděl, ale tam již domény nemám.

Zkoušel jsem se tedy přihlásit i do administrace webhostingu, kde bohužel ani nebyl nikdo ze správců online a tak mi neporadili, ale to nevadí. Zkusil jsem se pak registrovat přímo u registrátora na domena.cz – kupodivu to šlo a promptně jsem si i přiřadil svoji doménu a pak pomocí lehké autorizace přes zadaný mail upravil viditelnost údajů a telefonní číslo. Co bylo humorné – telefonní číslo se v těchto službách ukládá ve formátu +420.123456789, vtipné.

Prý do dvaceti minut, ale u mě asi za tři minuty došlo k převedení a uložení do databáze registrovaných domén a konečně jsem mohl využít registrace MojeID na stránkách MojeID.cz, použil jsem tak svůj identifikátor ve světě domén, který se dá velmi snadno dohledat a autorizaci přes SMS a e-mail.

SMSka přišla rychleji než mejl, ten sice přišel záhy, ale to bylo docela jedno. Vložil jsem tak pouze dva různé PINy a už jsem byl registrován, zadal jsem heslo a teď čekám na plnou aktivaci účtu – potřebuji si tak vyzvednout dopis, který mi dojde na trvalou adresu, kterou mám zadanou při doméně.

Takže jsem zvědavej, jak to bude fungovat, něco podobného nabízí i samotný seznam.cz. Já jsem registrovanej kdesi u poskytovatele OpenID řešení taky, ale nikdy jsem to snad nepoužil. Tohle má punc oficiality, tak to třeba někdy použiju. Ale můžu říct, kdo z vás to má. :) A spíš jsou to poznámky jak správně změnit údaje o doméně.

Vyřízení cestovního pasu

Posted by Jiří Sedláček on 4.10.2010 5 comments

Po několika letech bez pasu a jeho soustavného odmítání (jsem přece zastáncem a občanem jednoho velkého evropského státu) jsem se rozhodl, že do Ameriky nebo třeba Maroka mě na občanku nepustí. Navíc jsem při brouzdání po stránkách města Třebíče narazil na to, že se na tyto události (vyřízení občanky, pasu, řidičáků) dá předem objednat a tak jsem se před několika měsíci objednal – bohužel jsem nakonec nemohl dorazit, ale tak – co už, pas jsem nepotřeboval a tak jsem to neřešil.

Ale teď v říjnu jsem si řekl, že by bylo fajn pas mít, přišel jsem v pátek kolem 11 hodiny na úřad v Třebíči, zeptal se co je potřeba na informacích a byl jsem odeslán na pasové oddělení a tam že se prý doptám. Doptal jsem se, prý jestli mám pas, ptali se. Nemám, ale mám prošlý – v pořádku vrátíte, až si vyzvednete nový. Zeptali se mě, jestli mám občanku – tu jsem měl a tak jsem mohl za paní do uzavřené kabinky a rovnou si v ten pátek bez jakéhokoliv čekání pas nechat udělat.

V kabince mě čekalo předání občanky velmi ochotné paní, ta si opsala dané údaje do elektronického formuláře a přišla ta legrace. Vyfotit mě, nebyl jsem sic oholen, ale to nevadí. Prý se stejně vždy na cestách neholíte, pane. :)

Dalším problémem při focení byly brýle s antireflexní úpravou, dělaly mi příliš tmavé oči a tak jsem je musel sundat, problémem bylo i to, že mám příliš úzké brýle a nebyly tak vidět oči celé. Bylo mi také poraděno, ať si brýle při kontrole přinejhorším sundám, aby mě poznali. Vyfocení proběhlo asi na třetí nebo čtvrtý pokus – je nutné sedět rovně a koukat se přímo do objektivu obráceně posazeného kompaktu řady A od Canonu. Také je nutné mít hlavu v prakticky perfektní pozici – je nutný pohled přímo do objektivu, nikoliv z profilu. Fotku mi paní na monitoru ukázala a nechala si ji schválit – taky fajn!

Pak přišlo snímání otisků prstů, na to jsem se velmi těšil. Ale škoda, inkoust nebyl. Na monitoru probíhal perfektní návod kdy a co kam položit. Snímaly se ukazováčky obou rukou a to pokaždé třikrát, pak proběhla ještě verifikace obou otisků. Byl jsem pochválen, že mám prsty jak z učebnice.

Pak už jen zbývalo se přes papír podepsat na formulář s osobními údaji a na tablet a mohl jsem jít. Dostal jsem pak papírek, se kterým mám zaplatit vyřízení pasu a mám sledovat na internetu, kdy bude můj pas vyřízen. Mám čekat tak 14 dní až tři týdny. Potěšila mě ochota pracovnic úřadu a snadnost vyřízení dokladu.

Nizozemsko 2010 – fotky

Posted by Jiří Sedláček on 26.9.2010 2 comments

Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych na Picasu nahrál a otitulkoval fotky z Nizozemí. Enjoy!

Nizozemsko 2010

Posted by Jiří Sedláček on 18.9.2010 None comments

1. den – přílet do Eindhovenu a vlakem do Rotterdamu

Odlétali jsme po ránu z Prahy se společností Wizz air, přiletěli jsme do Eindhovenu na jihozápadě Nizozemska, ještě týž den jsme Airport busem odjeli na nádraží v Eindhovenu a pak jsme vlakem odjeli do Rotterdamu, kde jsme chtěli být dva nebo tři dny. Po příjezdu nás samotnej Rotterdam moc nezaujal, ale dali jsme mu šanci, hledali jsme kavárnu a ubytování – došli jsme až hluboko do arabské čtvrti, kde jsme kavárnu nenašli, ale viděli modlící se muslimy v mešitě.

Po návratu k nádraží jsme našli informační centrum a obešli hostely, který jsme měli v předvýběru – všude byly jiné ceny, než uváděli na internetu. Často se lišili i o obrovské částky a dostávali se k velmi vysokým cenám, kolikrát i 50 euro za osobu a noc. Nakonec jsme bydleli v hotelu City nedaleko přístavu a centra za cca 35 eur na osobu a noc. Navíc v ceně byla snídaně a věděli jsme, že zítra odjíždíme – viděli jsme totiž všechny památky a zajímavá místa v Rotterdamu (a některý i mnohokrát).

2. den – cesta do Amsterodamu

V pátek jsme vstali ve fajn hotelu a dali si luxusní hotelovou snídani, pak provedli check-out a vydali se směrem ke známému mostu Erasmus bridge. Kde měli mít přístaviště lodě společnosti Spido, které jezdili okružní cesty po Rotterdamském přístavu (3. největší na světě, 30 km dlouhý, …) – my si za 10 eur koupili lístek na loď Marco Polo, která nás vzala na 75 minut trvající okruh přístavem. Viděli jsme velký doky na opravu obrovských lodí, lodě ze Singapuru, Archandělsku a tak. No prostě hustý.

Pak jsme se vydali opět vlakem dál, do Amsterodamu, v Haarlemu jsme byli stejně jako většina ostatních cestujících naprosto zmateni tím, že vlak zastavil a my vystoupili a netušili kudy kam jít a kam nastoupit. Nakonec jsme na rozdíl od některých nejeli zpět do Rotterdamu, ale pokračovali do Amsterdamu, do stanice Amsterdam Centraal. Opět nás čekalo hledání ubikace, po dlouhém boji s přílišnými cenami (75 eur na osobu a noc) jsme narazili na Hostel Amsterdam, který je sice v centru, ale zas měl jedinej pokoj pro dva. Ten pokoj měl být „tiny“ a taky byl, byl přetvořen z bývalý malý koupelny.

Pak už jsme šli do víru Amsterodamu, dali jsme si v hospodě u Admirála kafe, kolem nás chodila pravá holandská čtyřnohá kočka a bylo to fajn. Došli jsme i na náměstí Dam a tam shlédli opravovaný královský palác, kde královna nebydlí a ulovili kuřecí s čínskými nudlemi ve fast foodu Wok to go (4,95 za solidní večeři). Pak už jsme šli do top památky v Amsteru, do Red Light Districtu – spousta hodně pěknejch holek, některý ještě hezčí a tak. Všechny velmi, velmi sexy a očividně divoké. V souvislosti s červenou čtvrtí jsme viděli i kostel. na který některé z těch holek koukají při práci. :)

3. den – Amsterodam

V sobotu jsme se rozhodli, že prodloužíme pobyt v tiny roomu, protože se nám nechtělo hledat další bydlení – měli obsazeno, tak jsme se vydali dál. Šli jsme směrem k Oosterparku, prošli jsme kolem holandské národní banky, kde je Hendriks Park – v tomhle parku jsem našel první a taky poslední nizozemskou geocache. Došli jsme pak k hotelu Oosterpark, původně jsme šli k hostelu nedaleko, ale nakonec jsme bydleli pár dní tady. Stálo to tam 30 euro na noc a byl to pěknej pokoj pro dva. Narozdíl od minulého tiny roomu tam byla i elektřina a dokonce i umyvadlo.

Chvíli po ubytování jsme vyrazili na kafe a něco k jídlu, hned na rohu bylo Café Millo, kam jsme pak chodili častěji (měli jsme toust s tuňákem a kafe, dohromady za 8 euro) – byla tam dokonalá slečna (přezdívali jsme ji pak bílá Perla). Pokračovali jsme v chůzi směrem do centra a na náměstí Dam, šli jsme kolem Artis ZOO, viděli jsme pobočku Petrohradské ermitráže, židovskou čtvrť a portugalskou synagogu, Rembrandtovo náměstí a tam přišel první konflikt. Narazil do mě nepříjemnej zhulenej černoch na kole a měl blbý kecy, že jsem mu z fajfky vysypal skéro, ale nakonec v pohodě. A dokonce jsme viděli i pravý holandský větrný mlýn.

Večer jsme se opět vydali směrem do červené čtvrti a překvapilo nás, že tam bylo poznatelně míň holek a vůbec méně lidí. Dost nás to překvapilo, ale nevadilo to.

4. den – flákání se v Amsterodamu

Vstali jsme, dali pak kafe v Millu a ulovili silné kafe. Šli jsme dnes jinam, na tzv. Museum plein (Muzejní náměstí) – je tam spousta muzeí (říšské, van Goghovo a další) a taky je tam hlavní cíl dnešního výletu – brusírna diamantů a muzeum (zdarma). Čekal jsem od toho teda mnohem víc, bylo to sice pěkný, ale řekněme dost nudný. Pak jsme opět ulovili něco malého čínského k jídlu – opět Wok to Go.

Vydali jsme se taky za architektonicky zajímavým nádražím Amsterdam Centraal a pak po lávkách k přístavu a novým budovám na nábřeží (Bibliotheek a muzeum Nemo). Na muzeu Nemo je vyhlídka na město, samotné muzeum je ve tvaru velké zaoceánské lodi a je to vůbec vtipná budova. Později jsme šli v jiné čtvrti a nedaleko Ooster Kerk (východní kostel) si koupili pivo a oběd a vypili jej v příslušném parku. Cestou zpět jsme pořádně prošli Oosterpark – všude se opalovali lidi, váleli se pěkné holanďanky a spousta rodin s dětmi grilovala a popíjela u toho. Velice pohodové, pak jsem znovu šli projít park a nakoupit ještě něco málo. A pak večeře a spánek.

5. den – výlet do Naardenu

Naarden

Naarden

Když už nám zbylo trošku času a v Amsterodamu nebylo co k vidění, tak jsme se rozhodli k výletu do Naardenu – kde žil a zemřel Jan Amos Komenský. Očividně se mu tam muselo líbit, protože je to opravdu pěkné město – je to vlastně pevnost, která je obehnána hradbami a obrovským vodním příkopem. Musí se tam žít opravdu krásně – tam by se mi líbilo.

Ráno jsme tedy vyrazili opět k Centraal Station a pomocí terminálu na platební karty koupili zpáteční lístky do Naardenu (8,50 eura) – jeli jsme asi 25 minut a dorazili do vesničky poblíž, kde jsme chtěli sníst něco malého. Ale nic, informační centrum taky nic, ale informační boudka byla, našli jsme na displeji Naarden – museum Komenského, dali tisk a na druhé straně papíru naštěstí byla mapa. V Naardenu jsme našli hospodu a dali si Smoked Salmona za 10,5 eura – byli to čtyři malý kousky lososa a dva tousty – no nic moc za ty prachy.

Po chvilce jsme našli i pověstný Komenského památník, který byl sice zavřený (to jsme věděli), ale zahrada s bystou otevřená byla, pěkné. Nedaleko je i velký kostel, kde má JAK sochu v nadživotní velikosti. Potom jsme po delším pochodu a podchodu pod dálnicí došli k vilové čtvrti Naardenu, kde nejenže každý dům měl u sebe drahé auto, ale taky k němu patřila jedna velká loď v marině. A pak jsem zas po delší době potkal moře. Celkem jsme dnes ušli asi 16 km – nebylo to zas tak neobvyklé, tolik jsme chodili většinou.

6. den – cesta do Eindhovenu

Ráno pršelo, vypadalo to, že prší dokonce nemálo. Nicméně jsme se vydali na cestu do Eindhovenu – opět z Centraal Station a tentokrát to stálo 17,8 eura a jeli jsme asi hodinu a dvacet minut. Prvně jsme šli podle mapy na místo, kde jsem si myslel, že je námi vybranej hostel – samozřejmě tam nebyl, pak jsme se dostali k informacím a dostali mapu. V rámci naší smůly jsme centrum Eindhovenu prošli několikrát od severu k jihu a obráceně. První hostel byl na jižním okraji centra a ten měl pouze pokoje pro víc lidí a za moc peněz, druhý hostel byl na severním okraji centra a ten měl plno a strašidelný starý pán nás poslal opět na jih centra. Došli jsme tak tam a tam nám otevřeli divní, hodně divní lidi a taky do hroznýho bordelu. A navíc (naštěstí) měli plno, poslali nás ještě jižněji do toho samého řetězce ošklivých domů. Ještě horší pán nám řekl, že má plno. Takže nikdy v Eindhovenu nechodit do Woonhotelů.

Zoufalostí jsem pak ještě vygůglil, kde se nachází hostel, kterej jsme našel na netu, naštěstí byl nedaleko a otevřela příjemná paní s prstama od hrnčířské hlíny, měla sice plno, ale poslala nás do penzionu Musis Sacrum. Tam už nás čekala nesmírně příjemná starší paní, která nás perfektní angličtinou ubytovala za 25 euro v příjemném pokoji a ráno, že na nás čeká snídaně, povídala. Navíc to bylo blízko do centra, naproti supermarket Albert Heijn a večer navíc v přilehlé restauraci zpíval mužský sbor.

7. den – relax v Eindhovenu

Poslední den jsme si trošku déle poleželi a pak vstali na snídani – stála za to. Potom, co přestalo pršet jsme se vydali do centra, podívali se do obchodu s mobily, kde byla hitovka Blackberry a taky Iphone 4 a pak v infocentru koupili pohledy a známky. Pak jsme pořídili oběd u McDonalda a šli domů relaxovat. Čekal nás film a příprava na let – další den po ránu odlet.

8. den – let do Prahy

Ráno na snídani, pak na pokoj, pak na bus 401 a pak na letiště a do Prahy. Na letišti jsme ještě koupili jakousi pálenku made in Amsterdam (Bokma) a nalodili se. Kolem nás seděli vidláci z holandska, no nalískat, dokonce si tam otvírali pívo i když to je zakázaný.

Další tipy

Přijdou, stejně jako moje fotky.

Proč jsem vytvořil Stolní fotbálek.cz

Posted by Jiří Sedláček on 23.2.2010 None comments

Když jsem se rozhodoval, které si koupím domény, tak jsem si řekl co mě baví a případně co může být často a hodně hledané na Google. Koupil jsem asi před rokem několik domén, stolni-fotbalek.cz byla mezi nimi.

Téměř rok se s touto doménou nic nedělo a někdy v prosinci jsem se tedy rozhodl, že tam něco nahraju. Vybral jsem si styl magazínu či blogu a použil CMS systém WordPress, ten mám rád a naprosto mi vyhovuje. Po dlouhém zkoumání na jiném projektu jsem vybral pár pluginů, které se hodí a taky krásné stromově zelené téma.

Jedním z pluginů, které jsem nasadil byl All in One SEO, ten mi zajišťuje relativně velmi vysoké pozice ve vyhledávání na Google, po svázání s účtem Google Analytics a Google Webmaster Tools vidím odkud a kam mi přichází návštěvníci. Po napsání článku o mistrovství světa ve fotbálku se objevily návštěvy i z Francie – tam se konalo mistrovství.

SEO je vlastně základ pro návštěvnost blogu či magazínu, je to to známé upravování adresy stránky na internetu do podoby čitelné lidským okem (typicky www.jiri-sedlacek.cz/rubrika/clanek místo www.jiri-sedlacek.cz/stranka.php?id=546). Hned to vypadá lépe.

Jedním z hlavních důvodů, proč jsem spustil tenhle projekt, který mě sem tam i baví je ten, že mě zajímá jak funguje Google AdSense – zatím jsou výdělky v tomhle reklamním systému bídné až nulové, což se zatím dá čekat, ale co už, třeba se to zlepší. Zvlášť, pokud mi sem tam tady a neboj jinde kliknete na reklamu. :)

Tak tedy, stolní fotbálek je blog pro lidi, kteří rádi hrají a nebo sledují stolní fotbálek – já ano, co vy?

Steak v Españole

Posted by Jiří Sedláček on 7.2.2010 None comments

Skončilo zkouškové a to mohlo znamenat jen to, že ochutnáme nějakou další specialitu. Tentokrát jsme měli chuť na nějaké maso, jedním z návrhů od začátku byla nová specialita z Españoly – Steak z Argentinské hovězí roštěné na grilu, podávaný s pečenou bramborou, plněnou restovanými houbami, slaninou a bylinkovým máslem.

Tentokrát jsme se vydali na večeři ve čtyřech lidech, tří z nás si dali zmíněný steak, čtvrtý si dal kuřecí prsa na banánu (další specialita). Příchod v pořádku, byli jsme usazeni ke stole pro čtyři, fajnové. Přístup obsluhy milý, stále se ptali co chceme, jak to chceme, zda je vše v pořádku. Po příchodu a usazení nám byly doneseny lístky. Obluhující slečně to docela slušelo, ale měla takový zvláštní přízvuk.

Vybrali jsme si tedy steaky a láhev rýnského ryzlinku (někteří pivo), opět přišlo martyrium s ochutnáváním vína – jak já mám poznat, že to je dobré nebo ne. :) Chutnalo mi, tak to prošlo a navíc celkem v pořádku. Víno bylo bílé a dobré.

A maso? Bylo to tzv. médium. Takže středně propečené, měkký a taky dobrý, jen ho podle mě bylo docela málo. Brambora byla skvělá, trošku vydlabaná a plná hub, prostě bájo. Moc dobré to bylo.

Proč jsou 29. ledna komunisti prasaty?

Posted by Jiří Sedláček on 31.1.2010 None comments

Dnes jsem udělal velkou chybu a poslouchal jsem v noci přenos z poslanecký sněmovny. Už začátek byl opravdu vtipný, zažil jsem ještě konec pověstného pozměňování návrhů. Jedni hlasovali, že zruší 170. bod programu, dalšímu to udělalo chybičku, tak si šel stěžovat. Tak se hlasovalo o tom, zda mu to hlasování nešlo (no jo, důvěra sněmovny ve sněmovnu). A pak přišel další, že mu svítilo zelené tlačítko červeně a pak už mu na něj nešlo zmáčknout. Tak se znovu hlasovalo o tom, že mu to špatně svítilo.

Poslanec Michal Doktor: Už při pohledu na hlasovací zařízení bylo patrné, že budu nucen zpochybnit předchozí hlasování, přestože mé tlačítko označené jako A, tedy zelené, svítilo červenou barvou, tak v průběhu sčítání hlasování zhaslo a už se mi nepodařilo znovu hlasovat. Proto zpochybňuji předchozí hlasování. Děkuji.

A pak se to ještě zopáklo, jeden si přečetl, že hlasoval jinak, než chtěl, tak to změnil. Ti lidi musí opravdu hulit dobrej matroš, protože tohle fakt není normální. A to nebyly všechny perly, při pročítání stenoprotokolů z posledního hulení, ehm sezení, jsem narazil i na tohle.

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Předpokládám, že pan poslanec Škromach vědom si možnosti, které mu dává jednací řád, chce zpochybnit hlasování, protože s ničím jiným vystoupit v tuto chvíli nemůže.

Poslanec Zdeněk Škromach: Děkuji, paní předsedající. Ačkoliv tento návrh zákona pro mě není žádný problém, problémem je to, že je zařazen jako první bod v tomto návrhu programu, takže samozřejmě budu podporovat jeho zařazení a jeho projednání, ale v této chvíli zpochybňuji svoje hlasování.

Tady třeba vidíme, kterak pan Škromach (rudý ČSSD, předseda výboru pro sociální záležitosti, vystudovaný elektrotechnik a zkušený mistr údržby), zpochybňuje hlasování, aby prostě někoho nasral. Ano, je to zhovadilost, ale co od něj čekat. Ano, myslím si o něm, že je to, řekněme, nekompetentní osoba.

A co bylo nejhorší a motivovalo mě k napsání tohoto pamfletu? Hned prvním bodem v řádném jednání této schůze bylo jednání o senátním návrhu zákona o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu, už samotné jednání senátora, který začal tím, že je rád, že po dvou letech od požádání o jednání o tomto zákonu ve sněmovně, se to konečně povedlo. Chvilku mluvil, slušně, jako člověk. Domluvil a hned první husto chlap jednatel vystoupil poslanec Hojda (KSČM, rudej až na půdu). Ten se odvážil na půdě sněmovny o projevu senátora ČR říct, že se jednalo o fašounský projev. Ještě jak to píšu, tak se ve mně vaří krev, jak taková rudá svině může být stále mezi poslanci? Neřešme, co si Sokolovští komunisté zvolili, to mají!

Poslanec Pavel Hojda: Dámy a pánové, právě jsme v některých pasážích vyslechli typicky fašounský projev. Jenom mi v tomto projevu scházelo, aby se navrhlo, že všichni komunisté – bývalí, současní i budoucí – byli internováni do táborů.

Zdroje

  1. Stenoprotokol z tohoto jednání, 29. 1. 2010, Poslanecká sněmovna

První příspěvek na tomhle webu

Posted by Jiří Sedláček on 19.1.2010 1 comments

Tak prvně zde byl příspěvek přímo od WordPressu, ten systém se mi líbil, už když jsme byli oba mladší. Já i on, řekl jsem si, že když už mám tolik těch domén, tak že si koupím i jednu pro sebe, kam vystavím některé svoje práce a použiju ji, když třeba budu chtít něco sdělit.

Už kdysi jsem zkoušel blogovat, jednou na Bloggeru, jednou na blog.idnes.cz. Nikdy mi to moc nevydrželo, tak uvidíme, jak to bude teď. Mám snad už trošku disciplínu, tak to třeba nějak půjde. :)

Tak ještě jednou, vítám vás, stejně mě většina z těch dvou, tří čtenářů zná.