Když jsem to tady zakládal, tak jsem si řekl, že sem tam budu reagovat na nějaký články, který budu mít chuť komentovat nebo jinak s nimi polemizovat a bude to na delší text.  Tak zde a tady bude první reakce na jistého zajíčka – jeho jméno je Pavel Králíček. Jistě bude velmi rád za odkaz -> těší ho velký pagerank na jeden z jeho mnoha blogů. Z některých z jeho blogů jsem získal pocit, že ho vzrušuje metoda GTD (což je fajn a dobře, ale nevím, zda mu něco říká samotný time management a jemu podobné věci), ale zas si nejsem úplně jistý, že tvorba mnoha a mnoha blogů je v souladu s GTD. Ale to je jedno. Chci reagovat hlavně na článek nazvaný O komentářích z blogu Pavel Králíček.cz.

Už v prvním odstavci sám přiznává, že ví o svém měnění názorů. Mimo jiné píše:

Každý zastánce blogů vámm řekne, že blogy jsou na rozdíl od všeho jiného “dvoustranné médium”. Že obsah blogů tvoří z poloviny i komentáře a jde právě o onu interakci mezi blogerem a komentátory.

Leda tak v nějakém ideálním vesmíru.

Pravda je taková, že komentáře většinou nestojí za nic. Tečka.

Buď zažil nějakou křivdu (v komentářích) a nebo je problém zakopán ještě mnohem hlouběji, i já jsem na jednom z článků na Životaměniči komentoval – článek 6 změn v roce 2010 – pro normální lidi, kteří si nehrají na velké manažery v 18 letech a nejsou ve všem in (prostě Moleskine, Péro Parker, Instapaper, Iphone, …) je to článek, který pobaví a vyděsí svoji zoufalostí.

To je teď vedlejší, dál v článku o komentářích zmiňuje, že anonymita internetu škodí – to samozřejmě je děsně dvojsečná zbraň a není to tak úplně pravda. Pokud si Pavel myslí, že některé věci se neříkají anebo aspoň ne tak nahlas, tak je to blbost. Zvlášť ty kritiky v tom článku byly řečeny velice slušně a to nejen ode mě. Hned první komentář je dlouhý, obsažný a vše vysvětlující.

A samozřejmě, můžete s autorem nesouhlasit bez jakýchkoliv argumentů – není to až tak špatné, máte na to všichni právo, ať anonymně nebo neanonymně. Pokud to autor nechce ustát, tak se má bránit, to Pavel zkusil a asi to nezvládl.

Pokud je tedy čte…

Z třetí části článku opět přímo číší zoufalost a nedokonalost člověka, pokud není schopen akceptovat to, že se mu rozšiřuje dané publikum a nebo dokonce komentují i jiní lidi, než které „osobně“ zná a nedovede si představit jejich blogy, tak je to špatný. Opět to svědčí o tom, že GTD není ideální metoda pro člověka, který není schopný vést ani příjem komentářů do své duše.

A ano, samozřejmě o zpětnou vazbu nepřijde – ale omezí ji a i ti, kteří třeba chtějí diskutovat a jeho články si přečtou, protože se líbí (což tady opravdu není tím důvodem), odejdou. Ale to nevadí. Jemu ne, nám ne.