Proběhl další ročník Mafie v Brně, stejně jako loni jsem se účastnil i já. Letos začínalo 133 hráčů a skončilo jich …
Moje první oběť Z. Š.
Hned po prvním setkání mafiánů z Brna na půdě pedagogické fakulty MUNI jsem dostal kartičku s fotkou a denním programem mojí první oběti. Byla jí slečna Z. Š. Studentka jisté brněnské veterinární vysoké školy. Po prvním prohledání internetu po návratu z nevinné návštěvy kavárny spojenou s konzumací bílého vína jsem nenašel žádné podstatné informace. Nenašel jsem další fotky, přesnou adresu a dokonce ani telefon této slečny. Po dlouhém bádání na místním Facebooku jsem se dostal k jejímu profilu. Ten byl veden pod zkomoleným jménem (ale poznat se dala). Tak jsem se hned v počátku týdne vrhnul do jámy lvové a ztratil se v areálu jedné určité univerzity.
Moje oběť mě asi spatřila, nicméně jsem mátl dále. Vytvořil jsem si falešný profil na facebooku, kde hlavní roli hrála legálně stažená fotka z Commons Wikipedie a falešné jméno. Ozval jsem se jí a ona se přiznala, že si myslela, musím podotknout, že správně, že po ní jde ten kluk, který stál před vrátnicí a všechny si prohlížel a ne ta holka z FB. Já ji tehdy ještě nepoznal. Pozval jsem ji i na kávu, nechtěla jít. Škoda, mohlo to být rychlejší.
O pár dní později jsem se již vrhnul přímo k jisté aule, kde milá oběť měla přednášku, nestihl jsem před profesorem vlézt dovnitř a to se mi stalo nejspíš osudné, čekal jsem hodinu, než skončí přednáška, zastavil slečnu, jenž kryla moji oběť či dokonce ji opravdu neznala a čekal dál. Pak skončila přednáška, hrnuly se ven davy a davy krásných děvčat a v tom jsem ji spatřil. Blbé bylo, že ona mě též zaregistrovala a využila znalosti areálu a doslova se rozběhla a pak se mi ztratila. Já na sebe nechtěl zbytečně upozorňovat vytaženou zbraní, tak jsem ji nestíhal.
O týden později jsem opět ráčil zaútočit a věděl jsem, že jdu najisto – i co se nestalo. Moje milá a rozkošná oběť se nejspíše rozhodla nedostavit na přednášku. Nevadilo mi to, bylo venku hezky. Moje zbraň v podobě již mírně zašedlé rukavičky již začínala toužit po použití, ale i dnes se nedočkala. O víkendu přišla změna – rukavička dostála svému a dostala krásnou omlazovací kůru – byla vyprána.
Ale i přes tuto bělostnou kůru se nic nedělo, nebyl čas, byl jsem prozrazen a nějak to nešlo – nikoho jsem tak do konce hry v půli května nezabil.
Můj první vrah
Dlouho se mi neozýval, ten můj první vrah, do teď nevím kdo to je, hned, jak mi napsal první smsku, tak jsem se jal googlit jeho telefonní číslo. Taky mi Google neporadil, ale já se nevzdával, byl jsem sice již značně paranoidní, ale to nevadí. Byl jsem shledán i tím, že vypadám prý dost psychopaticky, když se před školou pořád otáčím (toho si všiml člověk, kterého jsem zatím neznal), ale to mi taky nevadilo. Můj vrah se do školy a ke kontaktování mě dostával pravidelně jen když jsem ve škole nebyl já. Moc jsme na sebe neměli štěstí.
Na konci března se mi na fóru mafie ozvala moje další vražedkyně či vrah, která/ý si mě hodlala dát k večeři. Tu/toho zajímal můj program a říkal/a mi, že můj předchozí vrah mě dost kryl a nechtěl jí/jemu o mně nic říct. Další zprávy od mého vraha či vražedkyně svědčily o tom, že i mafie ctí svátky a odjíždí se rekreovat a dává klid zbraním na velikonoce. Ani já nevraždil.
A potom, jako když utne. Vrazi nikde, času málo, oběti nikde. Zajímavé, ač jsem se choval dosti nápadně a neskrýval jsem se, tak vrah nikde – nesnažil se mě ani kontaktovat. Po skončení hry jsem zjistil i jeho jméno, bohužel jsem jeho a ani moji oběť nepotkal.
Afterparty
Nakonec jsem se dočkal, od začátku hry jsem čekal, kdy zemřu – kdy na mě sáhne smrt. Pořád nic, nemohl jsem chodit na záhrobní party, musel jsem žít život živého mafiána. Nevadilo a tak jsem se 11. 5. vydal do restaurace Bigbít v Brně a potkal mrtvoly i živoucí vrahy. Dokonce přišli i Donové všech brněnských mafiánských skupin. Jistí mafiáni dokonce rozšířili počet členů svého vedení.
Více bych se nerad rozepisoval – pouze můžu říct, že druhý ročník byl opět super a rád se zúčastním dalšího ročníku, doufám, že se budu moci zúčastnit i brněnského Assassina. Ještě odkaz, zabíjel jsem pod brněnskou Mafií.
Chutnalo mi, tak to prošlo a navíc celkem v pořádku. Víno bylo bílé a dobré.