Category Archives: Osobní

Wikikonference 2010

Posted by Jiří Sedláček on 21.1.2011 None comments

Stejně jako loni se konala konference Wikipedie, organizována byla opět sdružením Wikimedia ČR. Nastaly ovšem změny, oproti minulému roku se konala v budově Filozofické fakulty v Praze a hlavně probíhala ve spolupráci s Wikiskripty, GUG CZ a také s Wikinomiky. Samotná konference k tématům Wikipedie a Wikiskript (lékařská recenzovaná „wikipedie“) probíhala v jedné místonosti, v druhé (hlavní) místnosti probíhala konference na obecná témata a na témata Wikinomie a ve třetí probíhaly další přednášky. Já to vezmu z pohledu wikipedisty, správce wikipedie a člena sdružení Wikimedia ČR.

Dopolední blok

Diváci Wikikonference 2010, zdroj: Wikimedia Commons, autor: Packa

V 9 hodin proběhlo v hlavní místnosti zahájení, kde promluvili organizátoři a patrioti jednotlivých bloků, za Wikipedistický blok promluvil Miroslav Langer (Wikipedista:Okino), uvedl samotné přednášky a řekl něco o tom, proč je Wikipedie Wikipedií a tak, snad nalákal i nějaké posluchače, kteří přišli na Wikinomickou část konference. Přišlo mi, že někteří z posluchačů konference na ní šli (a na podobné konference chodí), jen protože je to in. Ale je to subjektivní a no offense domněnka.

Po zahájení jsem se vydal už k „naší“ místnosti, před kterou probíhala registrace a nacházeli se před ní i stoly s „wikiobčerstvením“ (jídlo donesené samotnými účastníky a návštěvníky konference), příjemné občerstvení. Občerstvil jsem se, pozdravil známé tváře a těšil se na program.

Už první přednáška byla z mého pohledu poměrně zajímavá a taky poměrně náročná na zpracování – její název byl „Česká a světová komunita Wikipedie. Rozdíly a shody ve výsledcích Wikimedia Global User Survey„, přednášel Miroslav Langer (dále Okino). Samotná prezentace byla plná dat a grafů ze zmíněného výzkumu Wikimedia Global User Survey, data ještě nebyla plně uveřejněna a dat byla velká spousta. Okino tato data zpracoval a prohnal přes open sourceový statistický software, také ochotně vysvětloval co která kolonka a který graf znamená. Mně se přednáška líbila, ta data byla zajímavá a velmi vhodně podaná. Samotná prezentace je k dispozici na Wikimedia Commons.

Druhým přednášejícím byl Jiří Ohlídal (Wikipedista:Jirka O.), kuloárově vím, že byl velmi nervózní a nemocný, ale přesto přednášku zvládl. Přednášel k tématu „Konflikty na Wikipedii z hlediska správce„, Jirka je správcem už několik let a snad na něj ani nebyly žádné stížnosti. Povídal to, že se mu líbí, systém tutorů a že sám se snaží novým uživatelům klidně i emailem pomáhat či případně je navádět k vylepšení jejich článků a jejich chování ve wikietiketě. Je totiž mnoho pravidel, které potenciální editor má znát (a v 99 případech ze 100 je nezná) a se kterými správce může pomoct. Podle mě je tohle ten správný postup, ale bohužel to ne každý chce dělat a také to ne vždy na české verzi Wikipedie jde. Správců je málo a potenciálních editorů spousty. Přednáška se mi rozhodně líbila, už proto, že nebyla typická a že nebyly užity slidy.

Další přednáška byla od začátku zahalena pro většinu či snad všechny tajemstvím, přednášet měl Jakub Malinovský a to k tématu „Spory o zdroje, jejich věrohodnost a váhu„. Nakonec se ukázalo, že pod tímto jménem se skrývá jeden Wikipedista z české Wikipedie, který i na tohle téma měl pár sporů. Při samotné diskuzi se toto ukázalo a ta tak byla bržděna moderátorem. Přednáška nicméně byla poučná a zajímavá, avšak možná trošku moc kritická.

Po této přednášce přišly na řadu Ceny za rozvoj české Wikipedie, byly vyhlášeny výsledky a dekorováni vítězové druhého kola a bylo vyhlášeno i kolo třetí. Vítězů bylo několik, jejich přehled lze nalézt na stránkách Cen. Jen však pochválím všechny, díky kterým ceny fungují a také ty, kteří byli odměněni, protože psali články.

Obědová pauza

Během pauzy na oběd jsme chtěli jít do místní vyhlášené restaurace, tam bohužel bylo plno, tak jsme se rozešli do dalších restaurací. Zabrali jsme dva stoly v jedné a další skupina snad ještě další stoly v jiné. Probírali jsme fungování pobočky, nesmrtelnosti chroustů, další kola Cen Wikipedie a tak.

Odpolední blok

Odpoledne měla přednášky skupina WikiSkript, témata sice zajímavá, ale jídlo bylo přednější, viděl jsem tak jen poslední přednášku. Cíl WikiSkript se mi rozhodně líbí a líbí se mi, že někdo i přes studium a výuku medicíny má energii, sílu a snahu o takovou pomoc studentům. Já jsem (a nebyl jsem sám) raději v předsálí konzumoval Wikiobčerstvení a diskutoval o různých problémech Wikipedie.

Další přednáškou k tématu Wikipedie byla přednáška Lucie Sakastrové z Filozofické fakulty UK v Praze. Přednášela o tématu své diplomové práce, kde porovnávala z hlediska Informační vědy kategorie na Wikipedii (Kategorie na Wikipedii z pohledu informační vědy). Přednáška to byla zajímavá, možná spíše odborná, ale podle mě extrémně přínosná pro samotné wikipedisty. Porovnávala kategorie z hlediska odborných databází a wikipedie, často na příkladech. Mě se přednáška líbila velmi, bylo by fajn, abychom si z toho něco vyzvedli a použili při kategorizaci na Wikipedii. Prezentace je k dispozici na Wikimedia Commons.

Po slečně Sakastrové nastoupil s pokračováním přednášky z minulé Wikikonference Jan Lochman (Wikipedista:Juan de Vojníkov), přednášel opět na téma Wikiverzity a tentokrát již to bylo trošku odbornější a často i s příklady úspěšných či méně úspěšných výzkumných či vzdělávacích projektů na české či jiných jazykových verzích Wikiverzity. Pro mě v podstatě už jen vyznělo, že Wikiverzita má skvělou myšlenku, která bohužel selhává v lektorech, publicitě a také v softwaru. Takže se z ní časem stal téměř mrtvý projekt. Ale přednáška to byla poučná, viděli jsme, jak lze prezentovat přímo z online prostředí Wikiverzity a pomocí upraveného vzhledu open source softwaru MediaWiki (stejného, jako je použitý na Wikipedii). Prezentace je k dispozici na Wikiverzitě.

Další přednášky už byly kratší, první přednáška byla od Petra Brože (Wikipedista:Chmee2), který nedávno na Wikipedii založil projekt Chráněná území a v prezentaci předesílal to, že všechny chráněná území v ČR se podaří pomocí dobrovolníků nafotit asi za 25 let a tak. Mimo jiné i toto mě na tenhle projekt upozornilo a já tak pomocí robota a několika databází založil už několik stovek článků do tohoto projektu, který se mi líbí. Chmee2 poslouchám při prezentacích rád, je vtipnej a bezprostřední. Prezentace je k dispozici na Wikimedia Commons, samotný projekt pak běží na české Wikipedii..

Další přednášku měl Packa (Wikipedista:Packa) a týkala se fotografických Workshopů české wikipedie. Packa je pořádá a letos už se konal druhý dvoudenní a celkem třetí fotoworkshop. Prezentoval co se nafotilo, co jsme viděli, co jsme probrali a daší věci. Bylo to fajn, jen opravdu krátké, ale stačilo to.

Závěr

Samotná wikikonference se mi líbila, líbilo se mi spojení se s jinými podobně smýšlejícími lidmi, líbilo se mi, že všechno klaplo a že to všichni zvládli skvěle nachystat. Líbilo se mi, že prostřední bylo fajn, že diskuze probíhaly v pořádku a že se nikdo nepohádal. Nelíbilo se mi, že jen mááálokdo šel na konferenci z důvodu Wikipedie, velká většina lidí šla jen a pouze na Wikinomii (dle mě, protože je to in). Příště se opět zúčastním rád a doufám, že to vyjde stejně jako loni či letos.

Odkazy

  1. Wikikonference
  2. Wikikonfernce na Wikinomie.cz
  3. Tisková zpráva – Wikikonference 2010 skončila, děkujeme!

MojeID.cz a já

Posted by Jiří Sedláček on 27.10.2010 None comments

Když jsem zjistil, že české sdružení poskytovatelů internetu CZ.NIC poskytuje konečně OpenID a lze jej zřídit z registru domén a pak pouze aktivovat pomocí SMS a emailu, tak jsem do toho šel. Co to vlastně OpenID a MojeID je se dá zjistit například na článku na Finančních novinách (zde).

Prvním problémem bylo to, že jsem na své doméně (jiri-sedlacek.cz) neměl veřejně uvedeny (a jak jsem později zjistil, tak jsem neměl ani nastaveny) některé údaje jako je telefonní číslo či e-mail. Po dlouhém boji jsem zjistil, že mým registrátorem je Ignum a že bych toto měl změnit na stránkách domena.cz. Nicméně login jsem neznal a netušil,  zda nějaký mám, kdysi jsem upravoval domény u jiného registrátora a to bych věděl, ale tam již domény nemám.

Zkoušel jsem se tedy přihlásit i do administrace webhostingu, kde bohužel ani nebyl nikdo ze správců online a tak mi neporadili, ale to nevadí. Zkusil jsem se pak registrovat přímo u registrátora na domena.cz – kupodivu to šlo a promptně jsem si i přiřadil svoji doménu a pak pomocí lehké autorizace přes zadaný mail upravil viditelnost údajů a telefonní číslo. Co bylo humorné – telefonní číslo se v těchto službách ukládá ve formátu +420.123456789, vtipné.

Prý do dvaceti minut, ale u mě asi za tři minuty došlo k převedení a uložení do databáze registrovaných domén a konečně jsem mohl využít registrace MojeID na stránkách MojeID.cz, použil jsem tak svůj identifikátor ve světě domén, který se dá velmi snadno dohledat a autorizaci přes SMS a e-mail.

SMSka přišla rychleji než mejl, ten sice přišel záhy, ale to bylo docela jedno. Vložil jsem tak pouze dva různé PINy a už jsem byl registrován, zadal jsem heslo a teď čekám na plnou aktivaci účtu – potřebuji si tak vyzvednout dopis, který mi dojde na trvalou adresu, kterou mám zadanou při doméně.

Takže jsem zvědavej, jak to bude fungovat, něco podobného nabízí i samotný seznam.cz. Já jsem registrovanej kdesi u poskytovatele OpenID řešení taky, ale nikdy jsem to snad nepoužil. Tohle má punc oficiality, tak to třeba někdy použiju. Ale můžu říct, kdo z vás to má. :) A spíš jsou to poznámky jak správně změnit údaje o doméně.

Vyřízení cestovního pasu

Posted by Jiří Sedláček on 4.10.2010 5 comments

Po několika letech bez pasu a jeho soustavného odmítání (jsem přece zastáncem a občanem jednoho velkého evropského státu) jsem se rozhodl, že do Ameriky nebo třeba Maroka mě na občanku nepustí. Navíc jsem při brouzdání po stránkách města Třebíče narazil na to, že se na tyto události (vyřízení občanky, pasu, řidičáků) dá předem objednat a tak jsem se před několika měsíci objednal – bohužel jsem nakonec nemohl dorazit, ale tak – co už, pas jsem nepotřeboval a tak jsem to neřešil.

Ale teď v říjnu jsem si řekl, že by bylo fajn pas mít, přišel jsem v pátek kolem 11 hodiny na úřad v Třebíči, zeptal se co je potřeba na informacích a byl jsem odeslán na pasové oddělení a tam že se prý doptám. Doptal jsem se, prý jestli mám pas, ptali se. Nemám, ale mám prošlý – v pořádku vrátíte, až si vyzvednete nový. Zeptali se mě, jestli mám občanku – tu jsem měl a tak jsem mohl za paní do uzavřené kabinky a rovnou si v ten pátek bez jakéhokoliv čekání pas nechat udělat.

V kabince mě čekalo předání občanky velmi ochotné paní, ta si opsala dané údaje do elektronického formuláře a přišla ta legrace. Vyfotit mě, nebyl jsem sic oholen, ale to nevadí. Prý se stejně vždy na cestách neholíte, pane. :)

Dalším problémem při focení byly brýle s antireflexní úpravou, dělaly mi příliš tmavé oči a tak jsem je musel sundat, problémem bylo i to, že mám příliš úzké brýle a nebyly tak vidět oči celé. Bylo mi také poraděno, ať si brýle při kontrole přinejhorším sundám, aby mě poznali. Vyfocení proběhlo asi na třetí nebo čtvrtý pokus – je nutné sedět rovně a koukat se přímo do objektivu obráceně posazeného kompaktu řady A od Canonu. Také je nutné mít hlavu v prakticky perfektní pozici – je nutný pohled přímo do objektivu, nikoliv z profilu. Fotku mi paní na monitoru ukázala a nechala si ji schválit – taky fajn!

Pak přišlo snímání otisků prstů, na to jsem se velmi těšil. Ale škoda, inkoust nebyl. Na monitoru probíhal perfektní návod kdy a co kam položit. Snímaly se ukazováčky obou rukou a to pokaždé třikrát, pak proběhla ještě verifikace obou otisků. Byl jsem pochválen, že mám prsty jak z učebnice.

Pak už jen zbývalo se přes papír podepsat na formulář s osobními údaji a na tablet a mohl jsem jít. Dostal jsem pak papírek, se kterým mám zaplatit vyřízení pasu a mám sledovat na internetu, kdy bude můj pas vyřízen. Mám čekat tak 14 dní až tři týdny. Potěšila mě ochota pracovnic úřadu a snadnost vyřízení dokladu.

Nizozemsko 2010

Posted by Jiří Sedláček on 18.9.2010 None comments

1. den – přílet do Eindhovenu a vlakem do Rotterdamu

Odlétali jsme po ránu z Prahy se společností Wizz air, přiletěli jsme do Eindhovenu na jihozápadě Nizozemska, ještě týž den jsme Airport busem odjeli na nádraží v Eindhovenu a pak jsme vlakem odjeli do Rotterdamu, kde jsme chtěli být dva nebo tři dny. Po příjezdu nás samotnej Rotterdam moc nezaujal, ale dali jsme mu šanci, hledali jsme kavárnu a ubytování – došli jsme až hluboko do arabské čtvrti, kde jsme kavárnu nenašli, ale viděli modlící se muslimy v mešitě.

Po návratu k nádraží jsme našli informační centrum a obešli hostely, který jsme měli v předvýběru – všude byly jiné ceny, než uváděli na internetu. Často se lišili i o obrovské částky a dostávali se k velmi vysokým cenám, kolikrát i 50 euro za osobu a noc. Nakonec jsme bydleli v hotelu City nedaleko přístavu a centra za cca 35 eur na osobu a noc. Navíc v ceně byla snídaně a věděli jsme, že zítra odjíždíme – viděli jsme totiž všechny památky a zajímavá místa v Rotterdamu (a některý i mnohokrát).

2. den – cesta do Amsterodamu

V pátek jsme vstali ve fajn hotelu a dali si luxusní hotelovou snídani, pak provedli check-out a vydali se směrem ke známému mostu Erasmus bridge. Kde měli mít přístaviště lodě společnosti Spido, které jezdili okružní cesty po Rotterdamském přístavu (3. největší na světě, 30 km dlouhý, …) – my si za 10 eur koupili lístek na loď Marco Polo, která nás vzala na 75 minut trvající okruh přístavem. Viděli jsme velký doky na opravu obrovských lodí, lodě ze Singapuru, Archandělsku a tak. No prostě hustý.

Pak jsme se vydali opět vlakem dál, do Amsterodamu, v Haarlemu jsme byli stejně jako většina ostatních cestujících naprosto zmateni tím, že vlak zastavil a my vystoupili a netušili kudy kam jít a kam nastoupit. Nakonec jsme na rozdíl od některých nejeli zpět do Rotterdamu, ale pokračovali do Amsterdamu, do stanice Amsterdam Centraal. Opět nás čekalo hledání ubikace, po dlouhém boji s přílišnými cenami (75 eur na osobu a noc) jsme narazili na Hostel Amsterdam, který je sice v centru, ale zas měl jedinej pokoj pro dva. Ten pokoj měl být „tiny“ a taky byl, byl přetvořen z bývalý malý koupelny.

Pak už jsme šli do víru Amsterodamu, dali jsme si v hospodě u Admirála kafe, kolem nás chodila pravá holandská čtyřnohá kočka a bylo to fajn. Došli jsme i na náměstí Dam a tam shlédli opravovaný královský palác, kde královna nebydlí a ulovili kuřecí s čínskými nudlemi ve fast foodu Wok to go (4,95 za solidní večeři). Pak už jsme šli do top památky v Amsteru, do Red Light Districtu – spousta hodně pěknejch holek, některý ještě hezčí a tak. Všechny velmi, velmi sexy a očividně divoké. V souvislosti s červenou čtvrtí jsme viděli i kostel. na který některé z těch holek koukají při práci. :)

3. den – Amsterodam

V sobotu jsme se rozhodli, že prodloužíme pobyt v tiny roomu, protože se nám nechtělo hledat další bydlení – měli obsazeno, tak jsme se vydali dál. Šli jsme směrem k Oosterparku, prošli jsme kolem holandské národní banky, kde je Hendriks Park – v tomhle parku jsem našel první a taky poslední nizozemskou geocache. Došli jsme pak k hotelu Oosterpark, původně jsme šli k hostelu nedaleko, ale nakonec jsme bydleli pár dní tady. Stálo to tam 30 euro na noc a byl to pěknej pokoj pro dva. Narozdíl od minulého tiny roomu tam byla i elektřina a dokonce i umyvadlo.

Chvíli po ubytování jsme vyrazili na kafe a něco k jídlu, hned na rohu bylo Café Millo, kam jsme pak chodili častěji (měli jsme toust s tuňákem a kafe, dohromady za 8 euro) – byla tam dokonalá slečna (přezdívali jsme ji pak bílá Perla). Pokračovali jsme v chůzi směrem do centra a na náměstí Dam, šli jsme kolem Artis ZOO, viděli jsme pobočku Petrohradské ermitráže, židovskou čtvrť a portugalskou synagogu, Rembrandtovo náměstí a tam přišel první konflikt. Narazil do mě nepříjemnej zhulenej černoch na kole a měl blbý kecy, že jsem mu z fajfky vysypal skéro, ale nakonec v pohodě. A dokonce jsme viděli i pravý holandský větrný mlýn.

Večer jsme se opět vydali směrem do červené čtvrti a překvapilo nás, že tam bylo poznatelně míň holek a vůbec méně lidí. Dost nás to překvapilo, ale nevadilo to.

4. den – flákání se v Amsterodamu

Vstali jsme, dali pak kafe v Millu a ulovili silné kafe. Šli jsme dnes jinam, na tzv. Museum plein (Muzejní náměstí) – je tam spousta muzeí (říšské, van Goghovo a další) a taky je tam hlavní cíl dnešního výletu – brusírna diamantů a muzeum (zdarma). Čekal jsem od toho teda mnohem víc, bylo to sice pěkný, ale řekněme dost nudný. Pak jsme opět ulovili něco malého čínského k jídlu – opět Wok to Go.

Vydali jsme se taky za architektonicky zajímavým nádražím Amsterdam Centraal a pak po lávkách k přístavu a novým budovám na nábřeží (Bibliotheek a muzeum Nemo). Na muzeu Nemo je vyhlídka na město, samotné muzeum je ve tvaru velké zaoceánské lodi a je to vůbec vtipná budova. Později jsme šli v jiné čtvrti a nedaleko Ooster Kerk (východní kostel) si koupili pivo a oběd a vypili jej v příslušném parku. Cestou zpět jsme pořádně prošli Oosterpark – všude se opalovali lidi, váleli se pěkné holanďanky a spousta rodin s dětmi grilovala a popíjela u toho. Velice pohodové, pak jsem znovu šli projít park a nakoupit ještě něco málo. A pak večeře a spánek.

5. den – výlet do Naardenu

Naarden

Naarden

Když už nám zbylo trošku času a v Amsterodamu nebylo co k vidění, tak jsme se rozhodli k výletu do Naardenu – kde žil a zemřel Jan Amos Komenský. Očividně se mu tam muselo líbit, protože je to opravdu pěkné město – je to vlastně pevnost, která je obehnána hradbami a obrovským vodním příkopem. Musí se tam žít opravdu krásně – tam by se mi líbilo.

Ráno jsme tedy vyrazili opět k Centraal Station a pomocí terminálu na platební karty koupili zpáteční lístky do Naardenu (8,50 eura) – jeli jsme asi 25 minut a dorazili do vesničky poblíž, kde jsme chtěli sníst něco malého. Ale nic, informační centrum taky nic, ale informační boudka byla, našli jsme na displeji Naarden – museum Komenského, dali tisk a na druhé straně papíru naštěstí byla mapa. V Naardenu jsme našli hospodu a dali si Smoked Salmona za 10,5 eura – byli to čtyři malý kousky lososa a dva tousty – no nic moc za ty prachy.

Po chvilce jsme našli i pověstný Komenského památník, který byl sice zavřený (to jsme věděli), ale zahrada s bystou otevřená byla, pěkné. Nedaleko je i velký kostel, kde má JAK sochu v nadživotní velikosti. Potom jsme po delším pochodu a podchodu pod dálnicí došli k vilové čtvrti Naardenu, kde nejenže každý dům měl u sebe drahé auto, ale taky k němu patřila jedna velká loď v marině. A pak jsem zas po delší době potkal moře. Celkem jsme dnes ušli asi 16 km – nebylo to zas tak neobvyklé, tolik jsme chodili většinou.

6. den – cesta do Eindhovenu

Ráno pršelo, vypadalo to, že prší dokonce nemálo. Nicméně jsme se vydali na cestu do Eindhovenu – opět z Centraal Station a tentokrát to stálo 17,8 eura a jeli jsme asi hodinu a dvacet minut. Prvně jsme šli podle mapy na místo, kde jsem si myslel, že je námi vybranej hostel – samozřejmě tam nebyl, pak jsme se dostali k informacím a dostali mapu. V rámci naší smůly jsme centrum Eindhovenu prošli několikrát od severu k jihu a obráceně. První hostel byl na jižním okraji centra a ten měl pouze pokoje pro víc lidí a za moc peněz, druhý hostel byl na severním okraji centra a ten měl plno a strašidelný starý pán nás poslal opět na jih centra. Došli jsme tak tam a tam nám otevřeli divní, hodně divní lidi a taky do hroznýho bordelu. A navíc (naštěstí) měli plno, poslali nás ještě jižněji do toho samého řetězce ošklivých domů. Ještě horší pán nám řekl, že má plno. Takže nikdy v Eindhovenu nechodit do Woonhotelů.

Zoufalostí jsem pak ještě vygůglil, kde se nachází hostel, kterej jsme našel na netu, naštěstí byl nedaleko a otevřela příjemná paní s prstama od hrnčířské hlíny, měla sice plno, ale poslala nás do penzionu Musis Sacrum. Tam už nás čekala nesmírně příjemná starší paní, která nás perfektní angličtinou ubytovala za 25 euro v příjemném pokoji a ráno, že na nás čeká snídaně, povídala. Navíc to bylo blízko do centra, naproti supermarket Albert Heijn a večer navíc v přilehlé restauraci zpíval mužský sbor.

7. den – relax v Eindhovenu

Poslední den jsme si trošku déle poleželi a pak vstali na snídani – stála za to. Potom, co přestalo pršet jsme se vydali do centra, podívali se do obchodu s mobily, kde byla hitovka Blackberry a taky Iphone 4 a pak v infocentru koupili pohledy a známky. Pak jsme pořídili oběd u McDonalda a šli domů relaxovat. Čekal nás film a příprava na let – další den po ránu odlet.

8. den – let do Prahy

Ráno na snídani, pak na pokoj, pak na bus 401 a pak na letiště a do Prahy. Na letišti jsme ještě koupili jakousi pálenku made in Amsterdam (Bokma) a nalodili se. Kolem nás seděli vidláci z holandska, no nalískat, dokonce si tam otvírali pívo i když to je zakázaný.

Další tipy

Přijdou, stejně jako moje fotky.

Fotografie, granty a workshop české Wikipedie

Posted by Jiří Sedláček on 4.5.2010 None comments

Když v prosinci loňského roku byla uspořádána konference české wikipedie a já se jí pasivně zúčastnil, tak se mi to líbilo. Lidé, kteří se točí okolo národní verze wikipedie jsou fajn a navíc sdílejí stejnou myšlenku – myšlenku toho, že k myšlenkám by měl existovat volný přístuo a ti lidé se tímto řídí. Mnoho z nich píše často i velmi obsáhlé články na různá témata, tyto se stávají články dobrými a často i nejlepšími. Někteří pořádají konference, shánějí sponzorské dary, shánějí místa pro přednášení či přednáší a účastní se výstav. Jen za poslední rok se konalo několik přednášek na téma české wikipedie, které přednesl wikipedista Packa.

Packa také rád fotí, stejně jako spousta dalších wikipedistů, na Wikimedia Commons je nahrána spousta fotografií od českých fotografů (odhadem několik desítek tisíc), všechny můžeme použít takřka k jakémukoliv účelu a stačí k tomu pouze uvést správnou licenci. Česká nadace Wikimedia Česká Republika také obdržela peníze z grantů globální nadace Wikimedia Foundation a tyto peníze použila na nákup pobočkového fotoaparátu Canon EOS 1000D (ten je možné si zapůjčit pro nafocení kvalitních fotografií) a také tyto peníze byly použity k proplácení peněz v grantech pro focení českých obcí a měst a focení odborné fotografie. I kvůli těmto grantům byl uspořádán fotoworkshop české wikipedie, ale k němu později.

Tyto granty nám byly v Brně prezentovány ve středu 21. dubna, přijela „delegace“ z prahy (Juan de Vojníkov, Che) a Juan dovezl a představil pobočkový Canon, prezentoval nám „svůj“ grant Vědecké a odborné fotografie a také to, že se v Polsku bude konat celosvětová konference Wikimania 2010. Nakonec se nás v kavárně Scala sešlo místo plánovaných šesti 12 a tak jsme zabrali několik stolů, poznali některé nové tváře a hlavně probrali spoustu problémů české Wikipedie.

Fotografický workshop 2010

O víkendu 23. – 25.  dubna se v Lipnici nad Sázavou konal celkově druhý, ale první víkendový workshop Wikipedie zaměřený na fotografii, práci s fotoaparátem, nastavení fotoaparátu a focení při složitějších podmínkách či s různým příslušenstvím.  Organizátorem byl Packa a přihlášených nás bylo dohromady 11, z toho dva „přednášející“ (Jagro a Spock lone Wolf), každý z přednášejících vedl svoji skupinku – pokročilí a mírně pokročilí či začátečníci. V pátek proběhla diskuze a noční focení kolem lipnického hradu.

Nemůžu mluvit za skupinu začátečníků, ale všichni, kteři si Jagra poslechli, vypadali spokojeně a podle mě i dost nadšeně. Nás „pokročilé“ vedl a svojí techniku nám prezentoval Spock lone Wolf – wikipedista, jehož obrázky už několikrát byly „obrázkem dne“ na Commons. Jeho foto výbava byla opravdu vynikající a i jeho technika či náhled na samotné kreativní focení se mi zamlouvaly. Ukázal nám, jak správně použít přechodové filtry při focení proti sluníčku, jak správně použít blesk či více blesků a také nám předvedl a nabídl možnost si vyzkoušet, jak se fotí ve fotostanu. Jako bonus nám ukázal focení s teleobjektivem na fotopušce, prostě dokonalý.

Tato přednáška se konala v sobotu dopoledne, po vydatné snídani v penzionu U české koruny, kde jsme byli ubytováni (tento penzion lze jen doporučit), jsme se vydali na oběd směrem do Dolního Dvora, kde samozřejmě nebyla restaurace. :) Nakonec jsme obědvali ve Světlé nad Sázavou v restauraci s vtipnou růžovou fasádou se zelenými doplňky, obsadili jsme ji téměř celou a někteří z nás seděli na zahrádce, zde jsme probírali veskrze technické věci české wikipedie a designové stvůrnosti českého světa.

Po tomto obědu jsme se rozjeli do míst, která nebyla nafocena na Commons a jali se je vyfotit, já jel s kolegou Danny.B směrem ku Žďáru nad Sázavou a k jeho dominantě – ke kostelu Zelená hora. Na tomto místě jsme s Dannym strávilinějakou dobu a našli spoustu pozoruhodností a zjisitli jak fotí kompaktní superzoom – doufám, že některé rady a informace Dannyho potěšili. Cestou tam i zpět jsme probírali českou wikipedii, architekturu, design a podobné záležitosti. Sobotní večer se vezl na rytmu povídání a předávání informací o výletech. Dorazili jsme samozřejmě poslední.

Nedělní ráno proběhla prezentace vybraných fotografií a jejich kritika a hodnocení od Spocka i jiných, po projetí fotek od všech zúčastněných jsme se naobědvali, šli vyfotit lipnický hrad ze střechy sousední budovy a někteří se vydali ještě na památník odposlechu do lipnických lomů. Pak proběhl odjezd do různých částí republiky.

Shrnutí a moje názory

Samotný workshop se mi velmi líbil, poznal jsem některé nové wikipedisty, jejich názory, jejich přístup k „dělání“ wikipedie a také jejich náhled na svět. Naučil jsem se některé další fotověci a hlavně si zkusil práci s externím bleskem a s dalším příslušenstvím. Tohle mě utvrdilo, že mě čeká nákup některých filtrů a to ideálně s držákem Cokin či obdobným.  A co udělat lépe? Psal jsem i Packovi, že by bylo fajn, kdyby si na samotné focení vzal každý aspoň trošku pokročilý některého ze začátečníků a tomu v praxi říkal co je na co dobrého a on by si to mohl ihned zažít a zkusit. To se ukázalo dobrou výukovou metodou.  Příště doufám pojedu zas, stálo to za to.

Reblog this post [with Zemanta]

Proč jsem vytvořil Stolní fotbálek.cz

Posted by Jiří Sedláček on 23.2.2010 None comments

Když jsem se rozhodoval, které si koupím domény, tak jsem si řekl co mě baví a případně co může být často a hodně hledané na Google. Koupil jsem asi před rokem několik domén, stolni-fotbalek.cz byla mezi nimi.

Téměř rok se s touto doménou nic nedělo a někdy v prosinci jsem se tedy rozhodl, že tam něco nahraju. Vybral jsem si styl magazínu či blogu a použil CMS systém WordPress, ten mám rád a naprosto mi vyhovuje. Po dlouhém zkoumání na jiném projektu jsem vybral pár pluginů, které se hodí a taky krásné stromově zelené téma.

Jedním z pluginů, které jsem nasadil byl All in One SEO, ten mi zajišťuje relativně velmi vysoké pozice ve vyhledávání na Google, po svázání s účtem Google Analytics a Google Webmaster Tools vidím odkud a kam mi přichází návštěvníci. Po napsání článku o mistrovství světa ve fotbálku se objevily návštěvy i z Francie – tam se konalo mistrovství.

SEO je vlastně základ pro návštěvnost blogu či magazínu, je to to známé upravování adresy stránky na internetu do podoby čitelné lidským okem (typicky www.jiri-sedlacek.cz/rubrika/clanek místo www.jiri-sedlacek.cz/stranka.php?id=546). Hned to vypadá lépe.

Jedním z hlavních důvodů, proč jsem spustil tenhle projekt, který mě sem tam i baví je ten, že mě zajímá jak funguje Google AdSense – zatím jsou výdělky v tomhle reklamním systému bídné až nulové, což se zatím dá čekat, ale co už, třeba se to zlepší. Zvlášť, pokud mi sem tam tady a neboj jinde kliknete na reklamu. :)

Tak tedy, stolní fotbálek je blog pro lidi, kteří rádi hrají a nebo sledují stolní fotbálek – já ano, co vy?

Kohoutkovou? Stačí říct!

Posted by Jiří Sedláček on 27.1.2010 2 comments

Znáte to sami, jdete se někam najíst, dát si něco dobrého a třeba máte i náladu dát obsluze vysoké dýško a chvíli posedět. Třeba já rád chodím do brněnské restaurace Española, když tam jdu, tak mám náladu tam i utratit nějakou tu korunu a vždycky si k tomu i dáme rádi víno. A k vínu se často hodí i voda, ideálně neperlivá – nebo z kohoutku.

Už dokonce i Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR usoudilo, že zapojení restaurací do projektu Kohoutkovou? Stačí říct! je fajn a a pomůže to jak tomuto sdružení, tak restauracím a hlavně to potěší samotné návštěvníky restaurací.  V článku Pane vrchní, prosím kohoutkovou sdružení uvádí, že podle hygienických testů je voda stáčená z kohoutku často čistší a hlavně zdravější než voda balená, která musí projít stáčením, balením a hlavně konzervováním. Uvádí se, že balené vody obsahují nadmíru dusitanů i dalších látek, vody stáčené (kohoutkové) v zmíněném testu prošly všechny bez problémů.

Ve výše zmíněném článku se také operuje s číslem 102, tolik má být po Praze rozeseto restaurací, které nabízejí k pití stáčenou vodu, mezi jinými jsou to i hotely InterContinental nebo Jalta.  Podle webu Kohoutkova.cz existují i další restaurace mimo Prahu, pro mě je zajímavá oblast Moravy, kde toto sdružení operuje v několika restauracích převážně ve Zlíně či Olomouci.  V Brně zatím není žádná taková restaurace, která by byla zařazena a zařaditelná do seznamu kohoutkových restaurací.

Nicméně, určitě tento seznam neví o všech restauracích, které dobrovolně a na své vlastní triko začaly nabízet stáčenou vodu v karafách ke každému jídlu. V Třebíči vím o jedné restauraci, která s touto nabídkou přišla jako první a už tomu bude nějaký čas. Tou restaurací je HoPr Pub v židovské čtvrti v Třebíči. Když jsem tam přišel poprvé a donesli mi džbán s vodou s citronem, tak mě to potěšilo, ale obával jsem se, že budu muset chtě nechtě platit. Nemusel jsem a bylo to velice příjemné osvěžení k obědovému menu.

Bylo to první místo, kde jsem viděl nabídku kohoutkové vody a i to nás, kromě skvělého jídla, dobrého prostředí a příjemné obsluhy přinutilo vrátit se a utratit tam další peníze. Teď jen doufám, že takových restaurací bude přibývat, protože komu by se chtělo platit za třetinku vody téměř tolik (a často i více) jako za půl litru stáčeného piva.

Jak začít rodokmen

Posted by Jiří Sedláček on 25.1.2010 8 comments

Kdysi jsem se začal zajímat o to, kde a hlavně jaké kořeny má naše rodina ze všech různých kolen. Důvodem k tomu bylo hlavně to, že se povídá, že prý máme v nějakém koleně daleko a předaleko příbuzné šlechtického původu a já jsem zvědavý, zda je moje krev aspoň trošku modrá. Podle mých zjištění zatím ne, krvácím zatím stále rudě. Když jsem zjišťoval a hledal kde co mám vlastně hledat, nikdo mě pořádně nepomohl a neporadil.

Co zjistit nejdříve?

Ideální je se zeptat příbuzných, zda už někdo nedělal podobné bádání. Hodí se to vědět. Taky je potřeba vědět co nejpřesněji odkud pocházíte a kde vaše rodina žila. Moje první cesta tak vedla do Trhové Kamenice, kde máme chalupu a kde mi velmi ochotná paní na matrice pomohla a z matričních knih vytáhla jména a bydliště některých mých příbuzných. Ty jsem zatím všechny znal, nicméně už pradědovo jméno bylo původně záhadou a tohle nás ujistilo, že se opravdu jmenoval Jan.

To je prvotní pátrání a teď kam s těmi informacemi? Mně se velice osvědčil systém Geni.com, je intuitivní, AJAXový a hlavně snadno ovladatelný a funguje jako šikovný sociální rodinná síť. Velmi mě oslovila i nabídky MyHeritage, ale bohužel je od 200 lidí v životopise placený, tak jsem jej opustil. Samozřejmě existují i desktopové programy, ale ty zatím nevyužívám, nenašel jsem žádný, který by byl free a použitelný. Asi budu muset zaplatit.

Bádání v archivech

Další cesta vedla do archivu, prvně je třeba zjistit do kterého máme vyrazit. Věděl jsem, že musím hledat něco, co je blízko Pardubicím a také Trhové Kamenici. Hledal jsem tak a narazil na Archiv v Zámrsku, kde jsem později našel i sekci s odkazy na další archivy a také badatelský řád a třeba i informace pro badatele. Také mi bylo řečeno, že je třeba být vždy připraven bádat co nejdříve od rána, protože je počet míst omezen.

Při příjezdu k zámku v Zámrsku jsem měl problémy s nalezením toho správného vchodu, ale to bylo v pořádku. Posléze je nutné se nahlásit na recepci, kde je vám proti občanskému průkazu zapůjčen klíč od šatní skříňky. Toto je nutné, protože v badatelském řádu je široký seznam věcí, které se nesmí nosit do prostor určených pro bádání. Mimo jiné jsou to jakékoliv nápoje a potraviny a podobně. Po uložení věcí nastává druhá kontrola OP a v případě prvního nástupu k bádání i povinná registrace a schválení badatelského řádu. Vzít s sebou do prostor pro bádání smíte mimo jiné notebook, poznámkový blok a fotoaparát – vše se hodí.

Po vyřízení formalit je nutné už vědět čemu se dnes chceme věnovat, já věděl, že potřebuji Trhovou Kamenici, která podle sbírky matrik na webu je v knihách se signaturami okolo 3830 a 6880. Pro upřesnění a zjištění čísla mikrofilmu je možno vše zkontrolovat a zjistit co přesně potřebujete i přímo na místě ve vytištěném inventárním seznamu matričních knih. Já si tak vybral mikrofilmy s čísly 1418, 1419 a 3694 – 3696. Byly to nejnovější knihy narozených.

Existuje i možnost náhledu přímo do knih, ale je to dost nepohodlné a pracné. Bohužel asi i to bude nutnosti, některé starší mikrofilmy (např. č. 1418) jsou už hůře čitelné. Mikrofilm je vlastně páska s širším filmem, která se vloží do promítačky a vy tak máte možnost sledovat a různě přibližovat obsah mikrofilmu. Minimálně vyhledávání je tak usnadněno.

Údaje v matrikách

Teď je otázka co vše se dá zjistit a co z toho jsou potřebné a nutné údaje. V podstatě je důležité sledovat data, jména, čísla domů a obce. Není to většinou problémem, dokud rozumíme jazyku a písmu v dané matrice.

Matrika narozených

Matrika narozených, pro zvětšení klikněte

Matrika narozených, část o rodičích

Matrika narozených - rodiče, pro zvětšení klikněte

Na obrázku vidíme matriční knihu z minulého století (rok 1904), ta už patři k novějším – je dokonce předtištěná. Z tohoto záznamu zjistíme, že se jedná o záznam s číslem 85 (první sloupec), toto je podstatné hlavně pro indexy narozených. Ale hlavně zjistíme, že Marie se narodila 31. července a pokřtěna byla 7. srpna (obojí roku 1904). Tři úzké kolonky vedle jména nám sdělí zda je dítě katolické či bezbožné, zda je to chlapec nebo dívka a také, zda jsou jeho rodiči manželé. Další důležitá kolonka je ta, kde se udává bydliště při narození, většinou obec, čislo domu a hejtmanství (zde Svobodné Hamry č. 11 a chrudimské hejtmanství). Na druhé straně (druhý obrázek) existují záznamy o rodičích, zde je dobrým vodítkem i třeba datum narození otce, jeho rodiče, jejich povolání a jejich bydliště a totéž i u matky.

Podobně vypadají i matriky oddaných, jen je více dbáno na svědky a rodiče snoubenců a zjišťují se data svateb a věk snoubenců. V matrice zemřelých jsou důležitá data úmrtí a data pohřbu. Mimo jiné se dají objevit i úmrtí s příčinou záducha nebo velice častý jev u malých dětí – záškrt.

Bádání po internetu

Ano, i po internetu se dá bádat. Pokud máte to štěstí a matriky obce, která vás zajímá již byly digitalizovány, tak můžete snadno bádat ve svých předcích po internetu. Je to rozhodně pohodlnější a přehlednější. Krásný seznam archivů i s odkazy na jejich digitální verze naleznete na stránkách Třeboňského SOA. Další možností je používat třeba vyhledávač FamilySearch a nebo třeba Spolužáci.cz či Facebook.

Jak jsem zapadl a předtím skautoval

Posted by Jiří Sedláček on 22.1.2010 None comments
Nová synagoga

Nová synagoga a náměstí, zdroj wikipedie.

Dnes, dne 22. ledna, jsem zažil velice pohodovou skautskou schůzku. Po tom, co jsem minulý týden odcházel opravdu silně rozladěn a nespokojen s fungováním schůzek a s přístupem některých lidí jsem dneska byl naopak spokojen. Kluci dobrý, spolupracovali a vypadalo to, že se i baví. To mě docela potěšilo. Potěšilo mě i to, že spolupracovali i starší kluci.

Minulý týden tomu právě tak vůbec nebylo, poslední dobou se někteří vymykají z rukou a není to určitě jen moje nebo Jenova vina. Jen je další kolega vedoucí, student matfyzu a budoucí festovní ajťák. Většinou něco vymyslíme a zvládneme to, tentokrát jen jako studnice vynašel zajímavou hru. Byla jí honička ve sněhu a stálo to za to, potom jsme zkoušeli kterak se chlapci umí koulovat a pak jsme šli dovnitř, kde byla zima. Není plyn, kruci. Toť poznámka hlavně pro mě.

A co bylo dál? Brácha chtěl odvézt na stužkovák, tak jsem ho teda hodil a pak, že něco vyfotím, měl jsem auto a chuť, tak to šlo. Fotil jsem několik fotek, brzo se objeví na picase, takže dobré. Kolem devátý jsem chtěl fotit i řeku a světla v ní, jel jsem teda do židovské čtvrti v Třebíči (pro mé čtenáře z jiných měst) a tam chtěl parkovat. Nešlo to. Navigoval mě nějakej plešatej frikulín, místní lůzr a co se stalo, zapadl jsem do závěje. A to v UNESCEM chráněné čtvrti! Posléze mě ten a ještě jeden příjemný starší pán vytlačili a nakonec jsem tedy parkoval na druhé straně řeky a něco nafotil.

Vlastně jediným účelém tohoto textu bylo to, abych si zapamatoval, kde jsem byl a co jsem dělal a taky abych ošéfoval zakoupení plynové bomby a také zapsal výsledky chlapců z koulované.

Výsledky koulování

  1. Kuba
  2. Dominik
  3. Štěpán
  4. Martin
  5. Lukáš Sovička
  6. Honza Lakomej
  7. Cecil
  8. Filip
  9. Matěj
  10. David
  11. Jindra
  12. Jožka

První příspěvek na tomhle webu

Posted by Jiří Sedláček on 19.1.2010 1 comments

Tak prvně zde byl příspěvek přímo od WordPressu, ten systém se mi líbil, už když jsme byli oba mladší. Já i on, řekl jsem si, že když už mám tolik těch domén, tak že si koupím i jednu pro sebe, kam vystavím některé svoje práce a použiju ji, když třeba budu chtít něco sdělit.

Už kdysi jsem zkoušel blogovat, jednou na Bloggeru, jednou na blog.idnes.cz. Nikdy mi to moc nevydrželo, tak uvidíme, jak to bude teď. Mám snad už trošku disciplínu, tak to třeba nějak půjde. :)

Tak ještě jednou, vítám vás, stejně mě většina z těch dvou, tří čtenářů zná.