Cesta z města a do města

image

Stalo se, že jsem se přesunul do Prahy a stal se že mě pracující člověk na plný úvazek. Tak jsem někdy nucen pro přesun mezi různými městy použít autobusy různých dopravců. Brno-Praha je jistota, jedu žlutým busem společnosti Student Agency, jeho výhodou je hlavně možnost objednání jízdenek pres net a také jejich platba kartou.
Stane se však někdy i to, že jedu autobusem i ve směru z Prahy do Třebíče či naopak. Údajně existují i slušný autobusy, který jezdí po téhle lince. Já to teda ještě nezažil, většinou jezdím v pátek v osm hodin večer a to na nás byl nasazen autobus společnosti TREDOS a to bylo hrozný. Autobus měl vymletou převodovku, foukalo že všech stran a kdyby víc zapršelo, tak by do toho stroje snad i nateklo. Nemluvě o naprosto vyjetých tlumičích.
V obrázku je však vidět, že nějaký novinky nastávají i v busech této společnosti.

Wikikonference 2010

Stejně jako loni se konala konference Wikipedie, organizována byla opět sdružením Wikimedia ČR. Nastaly ovšem změny, oproti minulému roku se konala v budově Filozofické fakulty v Praze a hlavně probíhala ve spolupráci s Wikiskripty, GUG CZ a také s Wikinomiky. Samotná konference k tématům Wikipedie a Wikiskript (lékařská recenzovaná „wikipedie“) probíhala v jedné místonosti, v druhé (hlavní) místnosti probíhala konference na obecná témata a na témata Wikinomie a ve třetí probíhaly další přednášky. Já to vezmu z pohledu wikipedisty, správce wikipedie a člena sdružení Wikimedia ČR.

Dopolední blok

Diváci Wikikonference 2010, zdroj: Wikimedia Commons, autor: Packa

V 9 hodin proběhlo v hlavní místnosti zahájení, kde promluvili organizátoři a patrioti jednotlivých bloků, za Wikipedistický blok promluvil Miroslav Langer (Wikipedista:Okino), uvedl samotné přednášky a řekl něco o tom, proč je Wikipedie Wikipedií a tak, snad nalákal i nějaké posluchače, kteří přišli na Wikinomickou část konference. Přišlo mi, že někteří z posluchačů konference na ní šli (a na podobné konference chodí), jen protože je to in. Ale je to subjektivní a no offense domněnka.

Po zahájení jsem se vydal už k „naší“ místnosti, před kterou probíhala registrace a nacházeli se před ní i stoly s „wikiobčerstvením“ (jídlo donesené samotnými účastníky a návštěvníky konference), příjemné občerstvení. Občerstvil jsem se, pozdravil známé tváře a těšil se na program.

Už první přednáška byla z mého pohledu poměrně zajímavá a taky poměrně náročná na zpracování – její název byl „Česká a světová komunita Wikipedie. Rozdíly a shody ve výsledcích Wikimedia Global User Survey„, přednášel Miroslav Langer (dále Okino). Samotná prezentace byla plná dat a grafů ze zmíněného výzkumu Wikimedia Global User Survey, data ještě nebyla plně uveřejněna a dat byla velká spousta. Okino tato data zpracoval a prohnal přes open sourceový statistický software, také ochotně vysvětloval co která kolonka a který graf znamená. Mně se přednáška líbila, ta data byla zajímavá a velmi vhodně podaná. Samotná prezentace je k dispozici na Wikimedia Commons.

Druhým přednášejícím byl Jiří Ohlídal (Wikipedista:Jirka O.), kuloárově vím, že byl velmi nervózní a nemocný, ale přesto přednášku zvládl. Přednášel k tématu „Konflikty na Wikipedii z hlediska správce„, Jirka je správcem už několik let a snad na něj ani nebyly žádné stížnosti. Povídal to, že se mu líbí, systém tutorů a že sám se snaží novým uživatelům klidně i emailem pomáhat či případně je navádět k vylepšení jejich článků a jejich chování ve wikietiketě. Je totiž mnoho pravidel, které potenciální editor má znát (a v 99 případech ze 100 je nezná) a se kterými správce může pomoct. Podle mě je tohle ten správný postup, ale bohužel to ne každý chce dělat a také to ne vždy na české verzi Wikipedie jde. Správců je málo a potenciálních editorů spousty. Přednáška se mi rozhodně líbila, už proto, že nebyla typická a že nebyly užity slidy.

Další přednáška byla od začátku zahalena pro většinu či snad všechny tajemstvím, přednášet měl Jakub Malinovský a to k tématu „Spory o zdroje, jejich věrohodnost a váhu„. Nakonec se ukázalo, že pod tímto jménem se skrývá jeden Wikipedista z české Wikipedie, který i na tohle téma měl pár sporů. Při samotné diskuzi se toto ukázalo a ta tak byla bržděna moderátorem. Přednáška nicméně byla poučná a zajímavá, avšak možná trošku moc kritická.

Po této přednášce přišly na řadu Ceny za rozvoj české Wikipedie, byly vyhlášeny výsledky a dekorováni vítězové druhého kola a bylo vyhlášeno i kolo třetí. Vítězů bylo několik, jejich přehled lze nalézt na stránkách Cen. Jen však pochválím všechny, díky kterým ceny fungují a také ty, kteří byli odměněni, protože psali články.

Obědová pauza

Během pauzy na oběd jsme chtěli jít do místní vyhlášené restaurace, tam bohužel bylo plno, tak jsme se rozešli do dalších restaurací. Zabrali jsme dva stoly v jedné a další skupina snad ještě další stoly v jiné. Probírali jsme fungování pobočky, nesmrtelnosti chroustů, další kola Cen Wikipedie a tak.

Odpolední blok

Odpoledne měla přednášky skupina WikiSkript, témata sice zajímavá, ale jídlo bylo přednější, viděl jsem tak jen poslední přednášku. Cíl WikiSkript se mi rozhodně líbí a líbí se mi, že někdo i přes studium a výuku medicíny má energii, sílu a snahu o takovou pomoc studentům. Já jsem (a nebyl jsem sám) raději v předsálí konzumoval Wikiobčerstvení a diskutoval o různých problémech Wikipedie.

Další přednáškou k tématu Wikipedie byla přednáška Lucie Sakastrové z Filozofické fakulty UK v Praze. Přednášela o tématu své diplomové práce, kde porovnávala z hlediska Informační vědy kategorie na Wikipedii (Kategorie na Wikipedii z pohledu informační vědy). Přednáška to byla zajímavá, možná spíše odborná, ale podle mě extrémně přínosná pro samotné wikipedisty. Porovnávala kategorie z hlediska odborných databází a wikipedie, často na příkladech. Mě se přednáška líbila velmi, bylo by fajn, abychom si z toho něco vyzvedli a použili při kategorizaci na Wikipedii. Prezentace je k dispozici na Wikimedia Commons.

Po slečně Sakastrové nastoupil s pokračováním přednášky z minulé Wikikonference Jan Lochman (Wikipedista:Juan de Vojníkov), přednášel opět na téma Wikiverzity a tentokrát již to bylo trošku odbornější a často i s příklady úspěšných či méně úspěšných výzkumných či vzdělávacích projektů na české či jiných jazykových verzích Wikiverzity. Pro mě v podstatě už jen vyznělo, že Wikiverzita má skvělou myšlenku, která bohužel selhává v lektorech, publicitě a také v softwaru. Takže se z ní časem stal téměř mrtvý projekt. Ale přednáška to byla poučná, viděli jsme, jak lze prezentovat přímo z online prostředí Wikiverzity a pomocí upraveného vzhledu open source softwaru MediaWiki (stejného, jako je použitý na Wikipedii). Prezentace je k dispozici na Wikiverzitě.

Další přednášky už byly kratší, první přednáška byla od Petra Brože (Wikipedista:Chmee2), který nedávno na Wikipedii založil projekt Chráněná území a v prezentaci předesílal to, že všechny chráněná území v ČR se podaří pomocí dobrovolníků nafotit asi za 25 let a tak. Mimo jiné i toto mě na tenhle projekt upozornilo a já tak pomocí robota a několika databází založil už několik stovek článků do tohoto projektu, který se mi líbí. Chmee2 poslouchám při prezentacích rád, je vtipnej a bezprostřední. Prezentace je k dispozici na Wikimedia Commons, samotný projekt pak běží na české Wikipedii..

Další přednášku měl Packa (Wikipedista:Packa) a týkala se fotografických Workshopů české wikipedie. Packa je pořádá a letos už se konal druhý dvoudenní a celkem třetí fotoworkshop. Prezentoval co se nafotilo, co jsme viděli, co jsme probrali a daší věci. Bylo to fajn, jen opravdu krátké, ale stačilo to.

Závěr

Samotná wikikonference se mi líbila, líbilo se mi spojení se s jinými podobně smýšlejícími lidmi, líbilo se mi, že všechno klaplo a že to všichni zvládli skvěle nachystat. Líbilo se mi, že prostřední bylo fajn, že diskuze probíhaly v pořádku a že se nikdo nepohádal. Nelíbilo se mi, že jen mááálokdo šel na konferenci z důvodu Wikipedie, velká většina lidí šla jen a pouze na Wikinomii (dle mě, protože je to in). Příště se opět zúčastním rád a doufám, že to vyjde stejně jako loni či letos.

Odkazy

  1. Wikikonference
  2. Wikikonfernce na Wikinomie.cz
  3. Tisková zpráva – Wikikonference 2010 skončila, děkujeme!

MojeID.cz a já

Když jsem zjistil, že české sdružení poskytovatelů internetu CZ.NIC poskytuje konečně OpenID a lze jej zřídit z registru domén a pak pouze aktivovat pomocí SMS a emailu, tak jsem do toho šel. Co to vlastně OpenID a MojeID je se dá zjistit například na článku na Finančních novinách (zde).

Prvním problémem bylo to, že jsem na své doméně (jiri-sedlacek.cz) neměl veřejně uvedeny (a jak jsem později zjistil, tak jsem neměl ani nastaveny) některé údaje jako je telefonní číslo či e-mail. Po dlouhém boji jsem zjistil, že mým registrátorem je Ignum a že bych toto měl změnit na stránkách domena.cz. Nicméně login jsem neznal a netušil,  zda nějaký mám, kdysi jsem upravoval domény u jiného registrátora a to bych věděl, ale tam již domény nemám.

Zkoušel jsem se tedy přihlásit i do administrace webhostingu, kde bohužel ani nebyl nikdo ze správců online a tak mi neporadili, ale to nevadí. Zkusil jsem se pak registrovat přímo u registrátora na domena.cz – kupodivu to šlo a promptně jsem si i přiřadil svoji doménu a pak pomocí lehké autorizace přes zadaný mail upravil viditelnost údajů a telefonní číslo. Co bylo humorné – telefonní číslo se v těchto službách ukládá ve formátu +420.123456789, vtipné.

Prý do dvaceti minut, ale u mě asi za tři minuty došlo k převedení a uložení do databáze registrovaných domén a konečně jsem mohl využít registrace MojeID na stránkách MojeID.cz, použil jsem tak svůj identifikátor ve světě domén, který se dá velmi snadno dohledat a autorizaci přes SMS a e-mail.

SMSka přišla rychleji než mejl, ten sice přišel záhy, ale to bylo docela jedno. Vložil jsem tak pouze dva různé PINy a už jsem byl registrován, zadal jsem heslo a teď čekám na plnou aktivaci účtu – potřebuji si tak vyzvednout dopis, který mi dojde na trvalou adresu, kterou mám zadanou při doméně.

Takže jsem zvědavej, jak to bude fungovat, něco podobného nabízí i samotný seznam.cz. Já jsem registrovanej kdesi u poskytovatele OpenID řešení taky, ale nikdy jsem to snad nepoužil. Tohle má punc oficiality, tak to třeba někdy použiju. Ale můžu říct, kdo z vás to má. :) A spíš jsou to poznámky jak správně změnit údaje o doméně.

Elektronické mýto v září 2010 rekordní!

Tento text vznikl jako ekonomická aktualita do nejmenovaného předmětu.

Časopis Euro se v posledním čísle zmínil o tom, že elektronické mýtné na dálnicích a rychlostních komunikacích vykázalo rekordní zisky. Jen za září letošního roku bylo vybrááno téměř 600 milionů korun, za loňské září bylo vybráno jen něco málo přes 500 milionů korun. To tedy představuje nárůst o 17 procent. Celkem bylo za letošní rok vybráno téměř 5 miliard korun, i zde se projevil 16 procentní nárůst oproti loňskému roku.

Samotné mýtné bylo zavedeno již 1. ledna roku 2007 a to pouze na 970 kilometrech dálnic a silnic pro motorová vozidla a od 1. ledna 2008 i na 200 km silnic 1. třídy. Tyto poplatky prozatím platí pouze pro vozidla s celkovou hmotností vyšší než 3,5 tuny a to včetně autobusů. Byly sice snahy vyjmout z povinnosti platit tyto poplatky alespoň linkové autobusy, nicméně tomuto nebylo vyhověno. Podle různých zdrojů by mělo být elektronické mýtné zavedeno i pro vozidla do 3,5 tuny – tedy pro běžná osobní vozidla, uvádí se buď rok 2011 nebo 2013. Tento krok byl mnohokrát silně kritizován a podle profesora dopravní fakulty ČVUT by zavedení elektronického mýtného pro osobní automobily v roce 2010 přineslo do roku 2016 ztrátu ve výši 4 až 8 miliard korun.

Samotné sazby elektornického mýtného jsou od 1. ledna 2010 řízeny podle tzv. ekologické kategorie vozidla a počtu náprav, maximální částka na jeden kilometr dálnice je 5,30 Kč. Tato částka ovšem platí pouze ve všední dny a dny víkendu, v páteční odpoledne se částky zvyšují a maximální částka je tak ve výši 8,10 koruny. Na silnicích 1. třídy jsou částky na 1 km nižší.

Nejen nyní jsou výběry elektronického mýtného kritizovány, již samotné výběrové řízení, které bylo vypsáno v roce 2005 bylo často kritizováno. Týkalo se vybudování a desetileté provozování systému a přihlásili se celkem 4 uchazeči. Všichni chtěli využívat stejnou techniku mikrovlnného sledování vozidel. Nejlevnější nabídku nabídlo konsorcium Mytia (firmy Ascom Fela, Damov a ABD Group) a to 15 miliard korun, pozdější výherce tendru Kapsch nabídl cenu ve výší 22 miliard korun. Další dodavatelé se nepřihlásili z důvodu nepřipravené legislativy, příliš velkým rizikům pro dodavatele nebo měli výhrady k zadávacím podmínkám, jež podle investigativních novinářů mohly být předem určeny na míru firmě Kapsch. Během výběru byly tři ze čtyř nabídek vyloučeny z formálních důvodů a tak zůstal jediný uchazeč a to právě firma Kapsch. Podmínkami hospodářské soutěže se v roce 2005 zabýval i úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který nakonec výsledky tendru potvrdil a tak zlegalizoval.

Něco málo k technologii výběru mýtného, technologie společnosti Kapsch funguje na mikrovlnném principu. Na silnicích a dálnicích jsou postaveny tzv. mýtné brány (celkem asi 180) a ty sledují průjezdy vozidel. Pokud má vozidlo nainstalovanou krabičku, jež je schopna komunikovat s mýtnou bránou, tak ji zaregistruje a zaznamená tak průjezd mýtnou branou a v centrále jsou připočítány kilometry.

A jak to bude dál? Podle posledního dodatku smlouvy budou zpoplatněny i další v budoucnu postavené dálnice, bude se testovat zavedení satelitního řízení mýta a také systém liniového řízení, jenž má pomoci řídit a organizovat dopravu a vyhýbat se kolonou. Podle Hospodářských novin se z počáteční ceny 22 miliard po dodatcích smluv a zpoždění cena navýšila na nynějších 24 miliard korun. Stát také letos splatí posledních 200 milonů korun za výstavbu systému mýtných bran a nadále bude platit za provoz ročně 1,4 miliardy korun společnosti Kapsch. Letošní plánovaný zisk z provozu elektronického mýtného je celkem 6,2 miliardy korun, z nichž pro stát zůstane necelých pět miliard.

Vyřízení cestovního pasu

Po několika letech bez pasu a jeho soustavného odmítání (jsem přece zastáncem a občanem jednoho velkého evropského státu) jsem se rozhodl, že do Ameriky nebo třeba Maroka mě na občanku nepustí. Navíc jsem při brouzdání po stránkách města Třebíče narazil na to, že se na tyto události (vyřízení občanky, pasu, řidičáků) dá předem objednat a tak jsem se před několika měsíci objednal – bohužel jsem nakonec nemohl dorazit, ale tak – co už, pas jsem nepotřeboval a tak jsem to neřešil.

Ale teď v říjnu jsem si řekl, že by bylo fajn pas mít, přišel jsem v pátek kolem 11 hodiny na úřad v Třebíči, zeptal se co je potřeba na informacích a byl jsem odeslán na pasové oddělení a tam že se prý doptám. Doptal jsem se, prý jestli mám pas, ptali se. Nemám, ale mám prošlý – v pořádku vrátíte, až si vyzvednete nový. Zeptali se mě, jestli mám občanku – tu jsem měl a tak jsem mohl za paní do uzavřené kabinky a rovnou si v ten pátek bez jakéhokoliv čekání pas nechat udělat.

V kabince mě čekalo předání občanky velmi ochotné paní, ta si opsala dané údaje do elektronického formuláře a přišla ta legrace. Vyfotit mě, nebyl jsem sic oholen, ale to nevadí. Prý se stejně vždy na cestách neholíte, pane. :)

Dalším problémem při focení byly brýle s antireflexní úpravou, dělaly mi příliš tmavé oči a tak jsem je musel sundat, problémem bylo i to, že mám příliš úzké brýle a nebyly tak vidět oči celé. Bylo mi také poraděno, ať si brýle při kontrole přinejhorším sundám, aby mě poznali. Vyfocení proběhlo asi na třetí nebo čtvrtý pokus – je nutné sedět rovně a koukat se přímo do objektivu obráceně posazeného kompaktu řady A od Canonu. Také je nutné mít hlavu v prakticky perfektní pozici – je nutný pohled přímo do objektivu, nikoliv z profilu. Fotku mi paní na monitoru ukázala a nechala si ji schválit – taky fajn!

Pak přišlo snímání otisků prstů, na to jsem se velmi těšil. Ale škoda, inkoust nebyl. Na monitoru probíhal perfektní návod kdy a co kam položit. Snímaly se ukazováčky obou rukou a to pokaždé třikrát, pak proběhla ještě verifikace obou otisků. Byl jsem pochválen, že mám prsty jak z učebnice.

Pak už jen zbývalo se přes papír podepsat na formulář s osobními údaji a na tablet a mohl jsem jít. Dostal jsem pak papírek, se kterým mám zaplatit vyřízení pasu a mám sledovat na internetu, kdy bude můj pas vyřízen. Mám čekat tak 14 dní až tři týdny. Potěšila mě ochota pracovnic úřadu a snadnost vyřízení dokladu.

Nizozemsko 2010

1. den – přílet do Eindhovenu a vlakem do Rotterdamu

Odlétali jsme po ránu z Prahy se společností Wizz air, přiletěli jsme do Eindhovenu na jihozápadě Nizozemska, ještě týž den jsme Airport busem odjeli na nádraží v Eindhovenu a pak jsme vlakem odjeli do Rotterdamu, kde jsme chtěli být dva nebo tři dny. Po příjezdu nás samotnej Rotterdam moc nezaujal, ale dali jsme mu šanci, hledali jsme kavárnu a ubytování – došli jsme až hluboko do arabské čtvrti, kde jsme kavárnu nenašli, ale viděli modlící se muslimy v mešitě.

Po návratu k nádraží jsme našli informační centrum a obešli hostely, který jsme měli v předvýběru – všude byly jiné ceny, než uváděli na internetu. Často se lišili i o obrovské částky a dostávali se k velmi vysokým cenám, kolikrát i 50 euro za osobu a noc. Nakonec jsme bydleli v hotelu City nedaleko přístavu a centra za cca 35 eur na osobu a noc. Navíc v ceně byla snídaně a věděli jsme, že zítra odjíždíme – viděli jsme totiž všechny památky a zajímavá místa v Rotterdamu (a některý i mnohokrát).

2. den – cesta do Amsterodamu

V pátek jsme vstali ve fajn hotelu a dali si luxusní hotelovou snídani, pak provedli check-out a vydali se směrem ke známému mostu Erasmus bridge. Kde měli mít přístaviště lodě společnosti Spido, které jezdili okružní cesty po Rotterdamském přístavu (3. největší na světě, 30 km dlouhý, …) – my si za 10 eur koupili lístek na loď Marco Polo, která nás vzala na 75 minut trvající okruh přístavem. Viděli jsme velký doky na opravu obrovských lodí, lodě ze Singapuru, Archandělsku a tak. No prostě hustý.

Pak jsme se vydali opět vlakem dál, do Amsterodamu, v Haarlemu jsme byli stejně jako většina ostatních cestujících naprosto zmateni tím, že vlak zastavil a my vystoupili a netušili kudy kam jít a kam nastoupit. Nakonec jsme na rozdíl od některých nejeli zpět do Rotterdamu, ale pokračovali do Amsterdamu, do stanice Amsterdam Centraal. Opět nás čekalo hledání ubikace, po dlouhém boji s přílišnými cenami (75 eur na osobu a noc) jsme narazili na Hostel Amsterdam, který je sice v centru, ale zas měl jedinej pokoj pro dva. Ten pokoj měl být „tiny“ a taky byl, byl přetvořen z bývalý malý koupelny.

Pak už jsme šli do víru Amsterodamu, dali jsme si v hospodě u Admirála kafe, kolem nás chodila pravá holandská čtyřnohá kočka a bylo to fajn. Došli jsme i na náměstí Dam a tam shlédli opravovaný královský palác, kde královna nebydlí a ulovili kuřecí s čínskými nudlemi ve fast foodu Wok to go (4,95 za solidní večeři). Pak už jsme šli do top památky v Amsteru, do Red Light Districtu – spousta hodně pěknejch holek, některý ještě hezčí a tak. Všechny velmi, velmi sexy a očividně divoké. V souvislosti s červenou čtvrtí jsme viděli i kostel. na který některé z těch holek koukají při práci. :)

3. den – Amsterodam

V sobotu jsme se rozhodli, že prodloužíme pobyt v tiny roomu, protože se nám nechtělo hledat další bydlení – měli obsazeno, tak jsme se vydali dál. Šli jsme směrem k Oosterparku, prošli jsme kolem holandské národní banky, kde je Hendriks Park – v tomhle parku jsem našel první a taky poslední nizozemskou geocache. Došli jsme pak k hotelu Oosterpark, původně jsme šli k hostelu nedaleko, ale nakonec jsme bydleli pár dní tady. Stálo to tam 30 euro na noc a byl to pěknej pokoj pro dva. Narozdíl od minulého tiny roomu tam byla i elektřina a dokonce i umyvadlo.

Chvíli po ubytování jsme vyrazili na kafe a něco k jídlu, hned na rohu bylo Café Millo, kam jsme pak chodili častěji (měli jsme toust s tuňákem a kafe, dohromady za 8 euro) – byla tam dokonalá slečna (přezdívali jsme ji pak bílá Perla). Pokračovali jsme v chůzi směrem do centra a na náměstí Dam, šli jsme kolem Artis ZOO, viděli jsme pobočku Petrohradské ermitráže, židovskou čtvrť a portugalskou synagogu, Rembrandtovo náměstí a tam přišel první konflikt. Narazil do mě nepříjemnej zhulenej černoch na kole a měl blbý kecy, že jsem mu z fajfky vysypal skéro, ale nakonec v pohodě. A dokonce jsme viděli i pravý holandský větrný mlýn.

Večer jsme se opět vydali směrem do červené čtvrti a překvapilo nás, že tam bylo poznatelně míň holek a vůbec méně lidí. Dost nás to překvapilo, ale nevadilo to.

4. den – flákání se v Amsterodamu

Vstali jsme, dali pak kafe v Millu a ulovili silné kafe. Šli jsme dnes jinam, na tzv. Museum plein (Muzejní náměstí) – je tam spousta muzeí (říšské, van Goghovo a další) a taky je tam hlavní cíl dnešního výletu – brusírna diamantů a muzeum (zdarma). Čekal jsem od toho teda mnohem víc, bylo to sice pěkný, ale řekněme dost nudný. Pak jsme opět ulovili něco malého čínského k jídlu – opět Wok to Go.

Vydali jsme se taky za architektonicky zajímavým nádražím Amsterdam Centraal a pak po lávkách k přístavu a novým budovám na nábřeží (Bibliotheek a muzeum Nemo). Na muzeu Nemo je vyhlídka na město, samotné muzeum je ve tvaru velké zaoceánské lodi a je to vůbec vtipná budova. Později jsme šli v jiné čtvrti a nedaleko Ooster Kerk (východní kostel) si koupili pivo a oběd a vypili jej v příslušném parku. Cestou zpět jsme pořádně prošli Oosterpark – všude se opalovali lidi, váleli se pěkné holanďanky a spousta rodin s dětmi grilovala a popíjela u toho. Velice pohodové, pak jsem znovu šli projít park a nakoupit ještě něco málo. A pak večeře a spánek.

5. den – výlet do Naardenu

Naarden

Naarden

Když už nám zbylo trošku času a v Amsterodamu nebylo co k vidění, tak jsme se rozhodli k výletu do Naardenu – kde žil a zemřel Jan Amos Komenský. Očividně se mu tam muselo líbit, protože je to opravdu pěkné město – je to vlastně pevnost, která je obehnána hradbami a obrovským vodním příkopem. Musí se tam žít opravdu krásně – tam by se mi líbilo.

Ráno jsme tedy vyrazili opět k Centraal Station a pomocí terminálu na platební karty koupili zpáteční lístky do Naardenu (8,50 eura) – jeli jsme asi 25 minut a dorazili do vesničky poblíž, kde jsme chtěli sníst něco malého. Ale nic, informační centrum taky nic, ale informační boudka byla, našli jsme na displeji Naarden – museum Komenského, dali tisk a na druhé straně papíru naštěstí byla mapa. V Naardenu jsme našli hospodu a dali si Smoked Salmona za 10,5 eura – byli to čtyři malý kousky lososa a dva tousty – no nic moc za ty prachy.

Po chvilce jsme našli i pověstný Komenského památník, který byl sice zavřený (to jsme věděli), ale zahrada s bystou otevřená byla, pěkné. Nedaleko je i velký kostel, kde má JAK sochu v nadživotní velikosti. Potom jsme po delším pochodu a podchodu pod dálnicí došli k vilové čtvrti Naardenu, kde nejenže každý dům měl u sebe drahé auto, ale taky k němu patřila jedna velká loď v marině. A pak jsem zas po delší době potkal moře. Celkem jsme dnes ušli asi 16 km – nebylo to zas tak neobvyklé, tolik jsme chodili většinou.

6. den – cesta do Eindhovenu

Ráno pršelo, vypadalo to, že prší dokonce nemálo. Nicméně jsme se vydali na cestu do Eindhovenu – opět z Centraal Station a tentokrát to stálo 17,8 eura a jeli jsme asi hodinu a dvacet minut. Prvně jsme šli podle mapy na místo, kde jsem si myslel, že je námi vybranej hostel – samozřejmě tam nebyl, pak jsme se dostali k informacím a dostali mapu. V rámci naší smůly jsme centrum Eindhovenu prošli několikrát od severu k jihu a obráceně. První hostel byl na jižním okraji centra a ten měl pouze pokoje pro víc lidí a za moc peněz, druhý hostel byl na severním okraji centra a ten měl plno a strašidelný starý pán nás poslal opět na jih centra. Došli jsme tak tam a tam nám otevřeli divní, hodně divní lidi a taky do hroznýho bordelu. A navíc (naštěstí) měli plno, poslali nás ještě jižněji do toho samého řetězce ošklivých domů. Ještě horší pán nám řekl, že má plno. Takže nikdy v Eindhovenu nechodit do Woonhotelů.

Zoufalostí jsem pak ještě vygůglil, kde se nachází hostel, kterej jsme našel na netu, naštěstí byl nedaleko a otevřela příjemná paní s prstama od hrnčířské hlíny, měla sice plno, ale poslala nás do penzionu Musis Sacrum. Tam už nás čekala nesmírně příjemná starší paní, která nás perfektní angličtinou ubytovala za 25 euro v příjemném pokoji a ráno, že na nás čeká snídaně, povídala. Navíc to bylo blízko do centra, naproti supermarket Albert Heijn a večer navíc v přilehlé restauraci zpíval mužský sbor.

7. den – relax v Eindhovenu

Poslední den jsme si trošku déle poleželi a pak vstali na snídani – stála za to. Potom, co přestalo pršet jsme se vydali do centra, podívali se do obchodu s mobily, kde byla hitovka Blackberry a taky Iphone 4 a pak v infocentru koupili pohledy a známky. Pak jsme pořídili oběd u McDonalda a šli domů relaxovat. Čekal nás film a příprava na let – další den po ránu odlet.

8. den – let do Prahy

Ráno na snídani, pak na pokoj, pak na bus 401 a pak na letiště a do Prahy. Na letišti jsme ještě koupili jakousi pálenku made in Amsterdam (Bokma) a nalodili se. Kolem nás seděli vidláci z holandska, no nalískat, dokonce si tam otvírali pívo i když to je zakázaný.

Další tipy

Přijdou, stejně jako moje fotky.

Mafie v Brně

Proběhl další ročník Mafie v Brně, stejně jako loni jsem se účastnil i já. Letos začínalo 133 hráčů a skončilo jich …

Moje první oběť Z. Š.

Hned po prvním setkání mafiánů z Brna na půdě pedagogické fakulty MUNI jsem dostal kartičku s fotkou a denním programem mojí první oběti. Byla jí slečna Z. Š. Studentka jisté brněnské veterinární vysoké školy. Po prvním prohledání internetu po návratu z nevinné návštěvy kavárny spojenou s konzumací bílého vína jsem nenašel žádné podstatné informace. Nenašel jsem další fotky, přesnou adresu a dokonce ani telefon této slečny. Po dlouhém bádání na místním Facebooku jsem se dostal k jejímu profilu. Ten byl veden pod zkomoleným jménem (ale poznat se dala). Tak jsem se hned v počátku týdne vrhnul do jámy lvové a ztratil se v areálu jedné určité univerzity.

Moje oběť mě asi spatřila, nicméně jsem mátl dále. Vytvořil jsem si falešný profil na facebooku, kde hlavní roli hrála legálně stažená fotka z Commons Wikipedie a falešné jméno. Ozval jsem se jí a ona se přiznala, že si myslela, musím podotknout, že správně, že po ní jde ten kluk, který stál před vrátnicí a všechny si prohlížel a ne ta holka z FB. Já ji tehdy ještě nepoznal. Pozval jsem ji i na kávu, nechtěla jít. Škoda, mohlo to být rychlejší.

O pár dní později jsem se již vrhnul přímo k jisté aule, kde milá oběť měla přednášku, nestihl jsem před profesorem vlézt dovnitř a to se mi stalo nejspíš osudné, čekal jsem hodinu, než skončí přednáška, zastavil slečnu, jenž kryla moji oběť či dokonce ji opravdu neznala a čekal dál. Pak skončila přednáška, hrnuly se ven davy a davy krásných děvčat a v tom jsem ji spatřil. Blbé bylo, že ona mě též zaregistrovala a využila znalosti areálu a doslova se rozběhla a pak se mi ztratila. Já na sebe nechtěl zbytečně upozorňovat vytaženou zbraní, tak jsem ji nestíhal.

O týden později jsem opět ráčil zaútočit a věděl jsem, že jdu najisto – i co se nestalo. Moje milá a rozkošná oběť se nejspíše rozhodla nedostavit na přednášku. Nevadilo mi to, bylo venku hezky. Moje zbraň v podobě již mírně zašedlé rukavičky již začínala toužit po použití, ale i dnes se nedočkala. O víkendu přišla změna – rukavička dostála svému a dostala krásnou omlazovací kůru – byla vyprána.

Ale i přes tuto bělostnou kůru se nic nedělo, nebyl čas, byl jsem prozrazen a nějak to nešlo – nikoho jsem tak do konce hry v půli května nezabil.

Můj první vrah

Dlouho se mi neozýval, ten můj první vrah, do teď nevím kdo to je, hned, jak mi napsal první smsku, tak jsem se jal googlit jeho telefonní číslo. Taky mi Google neporadil, ale já se nevzdával, byl jsem sice již značně paranoidní, ale to nevadí. Byl jsem shledán i tím, že vypadám prý dost psychopaticky, když se před školou pořád otáčím (toho si všiml člověk, kterého jsem zatím neznal), ale to mi taky nevadilo. Můj vrah se do školy a ke kontaktování mě dostával pravidelně jen když jsem ve škole nebyl já. Moc jsme na sebe neměli štěstí.

Na konci března se mi na fóru mafie ozvala moje další vražedkyně či vrah, která/ý si mě hodlala dát k večeři. Tu/toho zajímal můj program a říkal/a mi, že můj předchozí vrah mě dost kryl a nechtěl jí/jemu o mně nic říct. Další zprávy od mého vraha či vražedkyně svědčily o tom, že i mafie ctí svátky a odjíždí se rekreovat a dává klid zbraním na velikonoce. Ani já nevraždil.

A potom, jako když utne. Vrazi nikde, času málo, oběti nikde. Zajímavé, ač jsem se choval dosti nápadně a neskrýval jsem se, tak vrah nikde – nesnažil se mě ani kontaktovat. Po skončení hry jsem zjistil i jeho jméno, bohužel jsem jeho a ani moji oběť nepotkal.

Afterparty

Nakonec jsem se dočkal, od začátku hry jsem čekal, kdy zemřu – kdy na mě sáhne smrt. Pořád nic, nemohl jsem chodit na záhrobní party, musel jsem žít život živého mafiána. Nevadilo a tak jsem se 11. 5. vydal do restaurace Bigbít v Brně a potkal mrtvoly i živoucí vrahy. Dokonce přišli i Donové všech brněnských mafiánských skupin. Jistí mafiáni dokonce rozšířili počet členů svého vedení.

Více bych se nerad rozepisoval – pouze můžu říct, že druhý ročník byl opět super a rád se zúčastním dalšího ročníku, doufám, že se budu moci zúčastnit i brněnského Assassina. Ještě odkaz, zabíjel jsem pod brněnskou Mafií.

Fotografie, granty a workshop české Wikipedie

Když v prosinci loňského roku byla uspořádána konference české wikipedie a já se jí pasivně zúčastnil, tak se mi to líbilo. Lidé, kteří se točí okolo národní verze wikipedie jsou fajn a navíc sdílejí stejnou myšlenku – myšlenku toho, že k myšlenkám by měl existovat volný přístuo a ti lidé se tímto řídí. Mnoho z nich píše často i velmi obsáhlé články na různá témata, tyto se stávají články dobrými a často i nejlepšími. Někteří pořádají konference, shánějí sponzorské dary, shánějí místa pro přednášení či přednáší a účastní se výstav. Jen za poslední rok se konalo několik přednášek na téma české wikipedie, které přednesl wikipedista Packa.

Packa také rád fotí, stejně jako spousta dalších wikipedistů, na Wikimedia Commons je nahrána spousta fotografií od českých fotografů (odhadem několik desítek tisíc), všechny můžeme použít takřka k jakémukoliv účelu a stačí k tomu pouze uvést správnou licenci. Česká nadace Wikimedia Česká Republika také obdržela peníze z grantů globální nadace Wikimedia Foundation a tyto peníze použila na nákup pobočkového fotoaparátu Canon EOS 1000D (ten je možné si zapůjčit pro nafocení kvalitních fotografií) a také tyto peníze byly použity k proplácení peněz v grantech pro focení českých obcí a měst a focení odborné fotografie. I kvůli těmto grantům byl uspořádán fotoworkshop české wikipedie, ale k němu později.

Tyto granty nám byly v Brně prezentovány ve středu 21. dubna, přijela „delegace“ z prahy (Juan de Vojníkov, Che) a Juan dovezl a představil pobočkový Canon, prezentoval nám „svůj“ grant Vědecké a odborné fotografie a také to, že se v Polsku bude konat celosvětová konference Wikimania 2010. Nakonec se nás v kavárně Scala sešlo místo plánovaných šesti 12 a tak jsme zabrali několik stolů, poznali některé nové tváře a hlavně probrali spoustu problémů české Wikipedie.

Fotografický workshop 2010

O víkendu 23. – 25.  dubna se v Lipnici nad Sázavou konal celkově druhý, ale první víkendový workshop Wikipedie zaměřený na fotografii, práci s fotoaparátem, nastavení fotoaparátu a focení při složitějších podmínkách či s různým příslušenstvím.  Organizátorem byl Packa a přihlášených nás bylo dohromady 11, z toho dva „přednášející“ (Jagro a Spock lone Wolf), každý z přednášejících vedl svoji skupinku – pokročilí a mírně pokročilí či začátečníci. V pátek proběhla diskuze a noční focení kolem lipnického hradu.

Nemůžu mluvit za skupinu začátečníků, ale všichni, kteři si Jagra poslechli, vypadali spokojeně a podle mě i dost nadšeně. Nás „pokročilé“ vedl a svojí techniku nám prezentoval Spock lone Wolf – wikipedista, jehož obrázky už několikrát byly „obrázkem dne“ na Commons. Jeho foto výbava byla opravdu vynikající a i jeho technika či náhled na samotné kreativní focení se mi zamlouvaly. Ukázal nám, jak správně použít přechodové filtry při focení proti sluníčku, jak správně použít blesk či více blesků a také nám předvedl a nabídl možnost si vyzkoušet, jak se fotí ve fotostanu. Jako bonus nám ukázal focení s teleobjektivem na fotopušce, prostě dokonalý.

Tato přednáška se konala v sobotu dopoledne, po vydatné snídani v penzionu U české koruny, kde jsme byli ubytováni (tento penzion lze jen doporučit), jsme se vydali na oběd směrem do Dolního Dvora, kde samozřejmě nebyla restaurace. :) Nakonec jsme obědvali ve Světlé nad Sázavou v restauraci s vtipnou růžovou fasádou se zelenými doplňky, obsadili jsme ji téměř celou a někteří z nás seděli na zahrádce, zde jsme probírali veskrze technické věci české wikipedie a designové stvůrnosti českého světa.

Po tomto obědu jsme se rozjeli do míst, která nebyla nafocena na Commons a jali se je vyfotit, já jel s kolegou Danny.B směrem ku Žďáru nad Sázavou a k jeho dominantě – ke kostelu Zelená hora. Na tomto místě jsme s Dannym strávilinějakou dobu a našli spoustu pozoruhodností a zjisitli jak fotí kompaktní superzoom – doufám, že některé rady a informace Dannyho potěšili. Cestou tam i zpět jsme probírali českou wikipedii, architekturu, design a podobné záležitosti. Sobotní večer se vezl na rytmu povídání a předávání informací o výletech. Dorazili jsme samozřejmě poslední.

Nedělní ráno proběhla prezentace vybraných fotografií a jejich kritika a hodnocení od Spocka i jiných, po projetí fotek od všech zúčastněných jsme se naobědvali, šli vyfotit lipnický hrad ze střechy sousední budovy a někteří se vydali ještě na památník odposlechu do lipnických lomů. Pak proběhl odjezd do různých částí republiky.

Shrnutí a moje názory

Samotný workshop se mi velmi líbil, poznal jsem některé nové wikipedisty, jejich názory, jejich přístup k „dělání“ wikipedie a také jejich náhled na svět. Naučil jsem se některé další fotověci a hlavně si zkusil práci s externím bleskem a s dalším příslušenstvím. Tohle mě utvrdilo, že mě čeká nákup některých filtrů a to ideálně s držákem Cokin či obdobným.  A co udělat lépe? Psal jsem i Packovi, že by bylo fajn, kdyby si na samotné focení vzal každý aspoň trošku pokročilý některého ze začátečníků a tomu v praxi říkal co je na co dobrého a on by si to mohl ihned zažít a zkusit. To se ukázalo dobrou výukovou metodou.  Příště doufám pojedu zas, stálo to za to.

Reblog this post [with Zemanta]

Problémy s (m.)Foursquare a přednáška o Foursquare

mobilní rozhraní Foursquare

mobilní rozhraní Foursquare

Jistě znáte Foursquare, pokud ne, tak není takový problém si to zjistit z různých zdrojů – ať už u mě (článek Jak používat Foursquare.com) nebo třeba na blogu Marka Lutonského (článek Foursquare: možná mi něco vysvětlíte a k němu náležící diskuze). Případně si na webu Foursquare.com sami ověříte, jak tato služba nebo hra funguje. Stručně je to takový geocaching po restauracích a typická služba, kam obsah přidávají sami uživatelé. Zvláště si tuto službu mohou vychutnat uživatelé komunikátoru BlackBerry nebo např telefonů iPhone či těch, které mají operační systém Android. Pro ty existuje oficiální klient – pro Windows Mobile zatím ne. A to je ten hlavní problém.

Ono, jakýs takýs program existuje, nicméně není oficiální a dokonce ani není veřejně ke stažení a co je nejhorší, ohlasy na něj nejsou vůbec pozitivní. Bohužel. Tak jsme my někteří, kteří jsme majiteli telefonů s WM nuceni používat webové rozhraní pro mobilní telefony, které by nebylo vůbec špatné, kdyby fungovalo. Jeho hlavním problémem je častá nedostupnost, občasné nefungování v mobilní Opeře a co je to špatné – jeho nefunkčnost při zadávání textů do formulářů a jejich odesílání.

Mějme modelovou situaci, přihlásíme se do mobilního rozhraní, to se většinou povede. Posléze zkusíme vyhledat nějaké restaurační nebo jiné zařízení a při odeslání tohoto formuláře tlačítkem „check-in“ jsme opět vráceni na tento formulář. Bohužel bez vyhození jakékoliv chybové hlášky a bez jakéhokoliv vysvětlení. Toto se často opakuje a tak to velmi znepříjemňuje práci s touto jinak naprosto úžasnou službou.

Mimochodem, tato služba má celkem snadno pochopitelné API, s jehož pomocí lze vytvářet mash-upy a nebo další aplikace. Bohužel se snad nikdo ještě plně nechopil aplikace ve WM a mně se do toho také moc nechce. A asi bych na to neměl čas, nervy a chuť. Jako příklad krásné aplikace, která je navázána přímo na Foursquare si můžeme vzít Look4square od Martina Hassmana. Je to mash-up Google map a venues z Foursquare. Zobrazíte si své okolí a hned vidíte, co kde již je. Existuje i mobilní verze.

A proč písu i o Martinovi Hassmanovi? Martin Hassman bude v pátek (9. 4. 2010) od 14 hodin přednášet na FI o geolokaci, kde se jistě o Foursquare zmíní. Vizte aktuality FI.